Nezastavuju, jedu na plné obrátky! Já všechno zvládnu.

Znáte ten pocit, kdy myslíte, že právě teď jedete svůj život na plné pecky?Cítíte se jako Superman. Páce vám jde od ruky, každý projekt dotáhnete do zdárného konce. Všechny deadliny zvládáte s přehledem.

Věříte, že vaše kariéra se bude posouvat světelnou rychlostí. Elán vám proudí žilami, večer usínáte s úsměvem, protože vás baví to, co děláte. Jste v euforii.

Vaše okolí taky: gratulace, obdiv, uznání, respekt.

Říkají si: „Ten teda jede!“

A vy si myslíte, že lepší už to snad být nemůže.

Absolutní nasazení, 100% soustředění, TOTÁLNÍ odevzdání se práci.

Jenomže...

Právě takto probíhá 1. fáze vyhoření.

A má i druhou stránku mince:

- Obětujete spánek, své vlastní potřeby

- automaticky odsouváte rodinu, koníčky, své tělo i své zdraví.

- vaše práce je středobodem světa – kromě ní neděláte prakticky nic

A najednou ani nevíte, kdy:

- jste naposledy vypnuli

- jste se dobře vyspali

- kdy jste si vyrazili s kamarády na pivo nebo badminton

Ano – první fáze vyhoření nevypadá jako vyčerpání či apatie.

Naopak: připomíná start rakety, která míří ke hvězdám.

Tak začíná cesta, kterou dříve či později pozná téměř každý úspěšný workoholik – a tolik z nich to zjistí až příliš pozdě.

Nečekali jste, že právě takhle začíná vyhoření, že?

Jak jste na tom vy:

Dokážete opravdu odpočívat, i když vás práce tolik baví?

Zbývá Vám čas a energie na ty nejbližší – partnery, děti, rodiče?

Umíte si všimnout, kdy už dáváte ostatním víc než sobě?

Kdy jste naposledy upřímně zhodnotili, co za cenu svého úspěchu obětováváte?