Jak často v práci slyšíte slova jako: Díky, perfektní práce!?

„Nosí“ se obdobné věty u Vás ve firmě? Slýcháváte je často od nadřízených? Kdy jste Vy naposledy poděkovali lidem ve svém týmu, kolegům, šéfovi? 

Kdy jste jim dali naprosto jednoznačně najevo, že si jich samotných, jejich práce, jakož i nasazení ceníte a víte, jakým jsou pro Vás i firmu přínosem?

Zde by určitě řada zaměstnavatelů a vedoucích pracovníků namítla – vždyť to přeci musí vědět, ne? Je to úplně jasný, jinak bych jim nedopřál/a 5 dní volna navíc, sick days, 13. plat ani slušné měsíční odměny atd., atd. OK. Výše uvedené je pro lidi jistě podstatnou motivací. Vnější motivací. Nemalý efekt rozhodně přináší i prosté poplácání po rameni a osobní pochvala za píli, snahu, samostatné přemýšlení, dobře odvedenou práci.

Ta značně rozvíjí vnitřní motivaci zaměstnance, jeho zápal i nasazení, podporuje kreativitu a hledání vlastních řešení.

Považuji za naivní myšlenku, se kterou jsem se bohužel mnohokrát potkala, že za to jsou lidé přeci placeni, proč bych jim za jejich práci měl/a ještě děkovat. Mně přeci taky nikdo neděkuje.

No právě. Vám to nikdy nechybí? Jak jste se cítili, když vám někdo naposledy vyjádřil své upřímné díky?

Zkuste následujících 14 dní najít vícero příležitostí pro pochvalu lidí nejen v týmu, ale i u vás doma. Vnímejte, jaký vliv na dané osoby má. Ideálně chvalte za proces, méně pak za výsledek. Dle mnoha psychologických výzkumů chválení výsledku není nejoptimálnější cesta – přispívá k fixnímu myšlení chváleného, které se upne pouze na důležitost výsledku. Tím zabíjí kreativitu, odvahu riskovat a zkoušet nové. Naopak razantně zvyšuje obavu ze selhání. Oproti tomu je třeba chválit zcela konkrétně činnosti, včetně duševních, které k výsledku vedly.

Tak hurá na to!