Být „dvojkou“ může zlepšit váš pracovní život

Kdo by to byl řekl, že místo slz nad kávou přijde úleva a urovnání vztahů na pracovišti! Moje kamarádka měla jasný plán - být vždy na vrcholu. Být jednička. Nicméně zjistila, že být „dvojkou“ má své nečekané výhody.

„WOW! Ty jsi měla fakt pravdu!

No víš, jak jsem ti posledně bulela do telefonu⁉“ spustila kámoška nad kafíčkem.

„No jasně! Posledně sis stěžovala, že Ti Tvoje nová kolegyně pěkně pije krev!“

A taky jsem si vyslechla ještě spoustu dalšího. Místo aby snaživá, a o dost mladší kolegyně chodila s prosíkem za ní, dovolí si mít svůj vlastní názor, dělá si věci po svém a vůbec...

A ona je přece služebně starší, má také víc zkušeností, a tak by si snad zasloužila, aby se k ní ta mladá chovala trochu s respektem…

A co jsem tedy kámošce na její lamentaci řekla? „Nemusíš být za každou cenu JEDNIČKA, být DVOJKA má totiž taky svoje výhody…

Prostě nebudeš pod takovým tlakem, který obvykle pozice „jedničky“ představuje. Taky máš víc času na svojí práci i prostoru pro kreativitu, protože nejsi neustále pod drobnohledem. A když svojí kolegyni ,,jedničku“ podržíš, ostatní tě budou brát jako někoho, kdo je ochoten podpořit druhé, a to je vlastnost, které si všímají jak kolegové, tak nadřízení. Nikdy totiž není na škodu být vnímán jako týmový hráč.

A taky se nemusíš tolik stresovat kvůli očekáváním a cílům, které od „jedničky“ všichni vyžadují. Prostě si užívej svojí práci s nadhledem. A víš co, zkus tu svoji parťačku občas upřímně pochválit. To dělá divy.“

A jak to dopadlo?

„Irenko, fakt to zabralo, mám teď s kolegyní úplně jiný vztah, říká kamarádka s úsměvem. „Nejdřív to bylo trochu těžký kontrolovat svý emoce, přece víš, jaká jsem vzteklina. Ale nejvíc zabrala ta pochvala před ostatními na meetingu. Kolegyně úplně obrátila a teď nám to spolu docela jde. A víš co? Vůbec není tak špatná. Uvědomila jsem si, že jsi měla zase pravdu. Naše vlastní ego nám hodně dokáže znepříjemnit život. A já jsem na sebe docela pyšná. Strašně se mi ulevilo!“

Konec dobrý, všechno dobré... Samozřejmě, že teď už záleží na obou holkách, jak spolu zvládnou komunikovat i v krizových situacích. Ale první krok zafungoval.

Obecně se snažím „dobré rady“ minimalizovat. Většina z nich se zcela míjí účinkem. Ale tady to patrně klaplo, tak sdílím pro inspiraci.

A co vy? Berete si k srdci rady druhých, nebo se jen potřebujete vyplakat kamarádce na rameni ⁉ Dáváte rady? A jaký to má efekt?