Zloděj

Jednoho dne jsem začala zjišťovat, že se mi ztrácejí peníze. A ne malé. Tu pětistovka, jindy tisícovka. Bez dlouhého přemýšlení jsem začala podezírat naši dceru Naďu.

Nadě je sedmnáct, studuje obchodní akademii, patří sice ne k nejlepším, ale pořád ještě obstojným žákům. Problémy s ní nikdy nebyly, aspoň jsem si nikdy žádných nevšimla.
Pak jsem jednoho dne zašla do své oblíbené samoobsluhy. Vzala jsem si větší košík, udělala předvíkendový nákup a zařadila se do fronty k pokladně. Když mi pokladní vše sečetla, vytáhla jsem s úsměvem peněženku, neboť jsem si byla jistá, že předchozí večer jsem do ní vložila ještě novotou vonící pětistovku.
Ztuhla jsem. Pětistovka nikde. Byla tam jen stovka a pár drobných. Omluvila jsem se za zmatky a zaplatila nákup kartou, ačkoli to obvykle dělám nerada.
Cestou domů se mi vše rozleželo v hlavě. Možná jsem si myslela, že jsem pětistovku dala do peněženky, a ve skutečnosti jsem na to zapomněla.
Když se podobné případy začaly opakovat, pochopila jsem, že mě někdo o peníze připravuje. A bez přemýšlení mě nenapadlo nic jiného, než to, že tím padouchem je právě Naďa.
Manžel Břéťa mi to vymlouval: „Libuško, měj rozum, proč by měla Naďa krást? Navíc na ni nemůžeš jen tak uhodit. Viděla jsi ji, že by se ti hrabala v kabelce? Neviděla. Tak vidíš,“ a během posledních slov odešel do své kutilské díly opravovat kukačkové hodiny po mojí tetě.
Nicméně i tak jsem Naďu neustále bedlivě sledovala. Jenže jakoby z udělání nedělala Naďa nic podezřelého. Připadala jsem si jako pošuk, když pomohla náhoda. Nebo lépe řečeno kolega Zbyněk.
Ten měl totiž manželku v prvním radostném očekávání a přinesl se do práce pochlubit s tehdejším výkřikem techniky, elektronickou chůvičkou. Předváděl, jak to funguje, kde je v tom kamera a kde můžeme vidět, co kamera zabírá. Pak požádal jednu z holek, aby si vzala tu část s kamerou a šla na chodbu a tam do kamery zamávala. Pobavilo nás to všechny a já jsem dostala nápad, jak si opatřit důkaz o tom, kdo mě okrádá.
Zbyněk byl dobrák od kosti a vůbec mu nevadilo, když jsem ho požádala, aby mi chůvičku půjčil domů. Doma jsem se probírala návodem a nakonec jsem si vše dobře připravila.
Další den ráno jsem opět dala do peněženky novotou vonící pětistovku, peněženku umístila do své kabelky, kterou jsem nezavřela, jen jsem ji pověsila přes opěradlo židle. Pak jsem nastavila kameru chůvičky tak, aby příslušnou židli a její okolí zabírala.
Jakmile přišel ten čas, kdy se měla Naďa vydat do školy, zvolala jsem nahlas, že musím na chvíli do koupelny. Zavřela jsem se v koupelně a sledovala obraz, přenášený kamerou.
A v jednu chvíli jsem skoro zařvala radostí. V záběru se objevila Naďa. Přišla k židli, na jejímž opěradle visela moje kabelka. Dokonce se u ní zastavila a stejně tak se na chvíli zastavilo moje srdce.
Pak jsem vydechla zklamáním. Naďa se zastavila jen proto, aby židli posunula blíž ke stolu a mohla okolo ní projít. Ovšem skoro vzápětí se objevil Břéťa.
Už jsem se chystala z koupelny vyběhnout, ale moje intuice mi poradila, abych ještě chvilku vydržela. A měla jsem proč. Břéťa se zastavil, sklonil se k mé kabelce, vytáhl peněženku, tu otevřel, vytáhl z ní bankovku, kterou jsem do ní před chvíli dala, tu s pohvizdováním strčil do své kapsy a mou peněženku vrátil zpět do kabelky. A ještě si dal pozor, aby tam ležela předtím, než se z ní obohatil.
To už bylo na mě moc. Vyběhla jsem z koupelny, zadržela Břéťu a seřvala ho, že vím, že mi vytáhl z peněženky pětistovku. Břéťa se nejdřív kroutil, pak se vymlouval, pak dokonce přísahal, že to bylo poprvé, ale nakonec přiznal, že za všechna má náhlá zmizení peněz nemůže nikdo jiný než on.
Nejprve jsem viděla rudě, pak jsem si představovala rozvodové dokumenty, ale nakonec jsem mu s chladnou hlavou oznámila, že mi musí vrátit vše, co mi z peněz vzal, do poslední koruny. S těmito slovy jsem mu z jeho kapsy vytáhla svou pětistovku.
Břéťa sklopil uši a z několika svých následujících výplat mi pravidelně odevzdával odpovídající část, dokud vše nesplatil. Já jsem se v duchu omluvila Nadě a musím říct, že od té doby, kdy jsem pomocí Zbyňkovy chůvičky Břéťu odhalila, se mi už nikdy žádné peníze neztratily.