Žebračka

Od určitého věku jsem pravidelně slýchal jen jedno sdělení, a to, že bych se měl co nejdříve oženit a mít pokud možno nějaké ty potomky. Rozhodl jsem se to vyřešit po svém.

Když jsem už slyšel kdovíkolikátý hovor od mámy, že s čím otálím a nad čím váhám, proč ještě nemám nějakou tu známost, potenciální manželku a aspoň dva nebo tři potomky, odbýval jsem ji s tím, že mám na všechno dost času.
Nicméně později se přidala ještě babička a hodně sugestivním způsobem mi vymlouvala díru do hlavy, že by si konečně, když už překročila tu pětaosmdesátku, ráda pohoupala v náruči nějaké to pravnoučátko.
Soustředěný tlak jich obou byl silný. Nemohl jsem si přitom stěžovat na nedostatek příležitostí k seznámení vážnému i lehkomyslnému, jen jsem pořád neměl potřebu zakládání rodiny. Ze své maturitní třídy jsem byl poslední svobodný.
Když už soustředěný tlak mé rodičky a prarodičky dosáhl vrcholu a hrozilo, že se mi z toho rozeskočí hlava, rozhodl jsem se k radikálnímu kroku. Domníval jsem se, že tím oběma zavřu ústa a budu mít od nich pokoj.
Každého dne jsem totiž poblíž tramvajové zastávky narážel na skupinu žebrajících a jinak nevábně působících lidí, většinou bez domova. Na skoro každém z nich bylo vidět, že jediný jejich denní program je sehnat levný alkohol nebo nějakou tu drogu. Až jednoho dne jsem tam narazil na mladou ženu, která se této skupiny stranila.
Zastavil jsem se před ní, podíval jsem se na ni, ona se podívala na mě, pak sklopila oči a stydlivým hlasem se zeptala, jestli bych jí nepomohl nějakými penězi.
Přistoupil jsem k ní blíž. Necítil jsem z ní alkohol ani jiný zápach. Zeptal jsem se, jestli bere drogy.
„Ne, vůbec, podívejte se,“ vyhrnula si rukávy, abych viděl, že nikde nemá žádné vpichy.
Zeptal jsem se, na co potřebuje peníze. Rozplakala se a řekla, že přišla o práci a krátce nato ji její přítel vyhodil z bytu, takže přespává v charitativních noclehárnách, jenže už jí došly úspory a pokud nesežene osmdesát korun, tak bude muset spát někde v parku nebo jinde podobně.
Podíval jsem se na ni ještě jednou, zamyslel jsem se a napadlo mě, jak lidově řečeno zabít dvě mouchy jednou ranou. Nabídl jsem jí, že může jít se mnou ke mně, umýt se v koupelně a přespat ve volném pokoji.
Nejdříve na mě koukala nedůvěřivě, načež nejspíš usoudila, že asi nebudu násilník nebo psychopat, pokrčila rameny, chytila se mě za paži a šla se mnou ke mně.
Doma jsem jí ukázal, kde je koupelna, ručník, sprchový gel, zubní pasta a kartáček a ostatní věci. Zaplula tam s radostí a čvachtala se ve vaně skoro hodinu.
Potom jsem se s ní rozdělil o svou večeři a rozestlal jsem jí ve volném pokoji.
Tím jsem měl z krku první mouchu, a to pomoct někomu, kdo pomoc potřebuje. Teď mě čekala druhá moucha, a to představit tu nalezenou žebračku své rodině jako svou nastávající. Na to jsem se docela těšil.
Druhý den ráno jsem vstal, nasnídal se a nahlédl na svou návštěvnici. Protože ještě pořád spala, nechal jsem ji spát a vyrazil do práce. Až cestou jsem si uvědomil, že je moje návštěvnice v mém bytě uzamčená. Nejprve mi lehce zatrnulo, pak jsem si řekl, že z okna v pátém poschodí skákat snad nebude.
Odpoledne jsem domů přicházel s obavami a čekal mě šok. Podlahy se leskly čistotou, koberce také, z koupelny vrčela pračka a moje hromada oděvů, které si možná někdy výhledově příležitostně vyperu, byla ani ne poloviční. Navíc jsem cítil provokativní vůni z kuchyně.
„Už jste doma, to je dobře, posaďte se, hned vám naservíruji,“ řekla moje návštěvnice a já zíral jak Spejbl na Hurvínkovo maturitní vysvědčení.
Jídlo z mých zásob připravila výborné, proto jsem se jí zeptal na víc detailů o jejím osudu.
Daniela, jak se jmenovala, mi vysvětlila, že sice není vyučenou kuchařkou, ale vařit ji baví a hrozně ráda by se kuchařkou stala. Dělala jinou práci, dělnickou manuální a byla vyhozena v rámci racionalizace výroby.
Zeptal jsem se jí, jestli to s tím vařením jako profesí myslí vážně. Když mi to odsouhlasila, vzpomněl jsem si na kamaráda, který má pěknou restauraci na velmi lukrativním místě a pořád si stěžuje na nedostatek personálu, takže musí často vařit sám. Zavolal jsem mu a druhý den jsem za ním i s Danielou zašel. Provedl ji kuchyní a domluvil si s ní zkušební den hned zítra.
Ze zkušebního dne se Daniela vrátila celá rozzářená, že má nabídku práce a smlouvu v kapse. V práci se očividně našla, následkem čehož si po první výplatě našla pronájem menšího bytu a postupně se stavěla na nohy.
Poté, co měla vše zařízeno, se se mnou rozloučila, velice mi děkovala a slíbila, že mám u ní vždycky protekční porci.
Druhá část plánu, tedy šokovat mámu i babičku holkou sebranou z ulice, jsem tedy nakonec nezrealizoval. Nicméně jsem si uvědomil, jak je důležitý ženský prvek i v mé staromládenecké domácnosti, a rozhodl jsem se, že se tedy zpronevěřím svému přesvědčení a nějakou vhodnou partnerku si co nejdříve najdu.