Záříjový příběh

Povím vám příběh z léta, který mi vyprávěl T. Taxis Vojkůvka. Jeho hrdinou je student a třináct panáků rumu.

Bylo to na konci prázdnin. Skupina studentů, kteří celé dva měsíce brigádničili v JZD, se po nekonečných bojích se zrnem dostala do města, kde sídlila i jejich škola.
Druhý den byla neděle, studenti proto rychle vyrazili do hospody. Přišli pozdě, popíjení piva již začalo. Studenti urychleně vyhledali volná místa a usedli ke stolům. Všichni začali pít pivo, až na jednoho. Ten si poručil třináct panáků rumu a postupně je všechny vypil.
Toho si všiml bdělý příslušník Pomocné stráže Veřejné Bezpečnosti, který byl v hospodě rovněž přítomen. Poté, co student vypil všechny panáky a začal se chovat nepřístojně, jej na místě zadržel a předvedl do budovy místního okrsku.
Službu konající nadpraporčík, rozmrzelý z toho, že ho někdo budí, se zeptal: „Proč jste přivedl toho studenta, soudruhu příslušníku Pomocné stráže Veřejné Bezpečnosti?“
„Vypil v hospodě třináct rumů, soudruhu nadpraporčíku,“ oznámil příslušník Pomocné stráže Veřejné Bezpečnosti.
„Můžeš mi to nějak vysvětlit, chlapče? Třináct rumů? To je výkon hodný traktoristy po žních, ne budoucího inženýra. Proč tolik? To je nějaká provokace, nebo snad sázka?“
„Mohu, soudruhu podporučíku,“ pronesl student ztěžklým hlasem.
„To doufám, protože jinak bych tě musel hodně potrestat,“ pohrozil mu nadstrážmistr. A student započal své vyprávění:
„Víte, soudruhu poručíku, celé léto jsme s kamarády pracovali v zemědělství. Pomáhali jsme našemu národnímu hospodářství a bojovali se zrnem proti zákeřným imperialistům od nevidím do nevidím. Mojí jedinou útěchou byla myšlenka na to, že si dám třináct panáků rumu.
Když piji prvního panáka rumu, vzpomenu si na lihovar v našem městě. Tam je vždy veselo a pokaždé se jim něco pěkného podaří.
Druhý rum piji na počest duality lidského bytí. Tělo a duše. Problém je, že po druhém panáku se tyhle dvě složky začnou hádat, která z nich vlastně ovládá mé nohy.
Třetí rum je za soudruha Lenina, který říkal, že lihoviny vedou nazpět ke kapitalismu, ne vpřed k socialismu, za soudruha Stalina, který říkal, že je čas skoncovat s lihovinami, a za soudruha Kalinina, který říkal, že budeš-li bojovat proti alkoholismu a sám budeš pít, nedosáhneš ničeho. Akorát v mém podání se z nich stávají soudruzi Spánek, Kocovina a Prázdná šrajtofle.
Čtvrtý rum mi připomene Matouše, Marka, Lukáše a Jana. Vy je, soudruhu nadporučíku, neznáte, ale já o nich vím, že hlásali pití alkoholu na prázdný žaludek.
Pátý rum mi připomíná pětiletku. Můj děda o ní říkal: ‚Plán splněn na sto procent, játra odepsána na sto dvacet.‘ Je to takový malý socialistický závazek mému organismu.
Šestý rum je pocta našemu soudruhu učiteli na základce. Ten měl v sobě šestku už v osm ráno a jako jediný dokázal vysvětlit chemii tak, že jsme měli chuť ty zkumavky i vylízat.
Sedmý rum piji za sedm trpaslíků. Jsou to chudáci. Makají v dole, bydlí s jednou ženskou v jedné místnosti a ještě ani nemají na pivo, tak musejí pít jenom vodu ze studánky. Tenhle je za Sněhurku, aby je konečně nechala v klidu vyspat.
Osmý rum je připomínka osmičky, kterou mi hodil bicykl, když jsem naposledy zkoušel jet z hospody zkratkou přes potok. Geometrie je v opilosti neúprosná věda.
Devátý rum mi připomene bratry Horváthovy, kteří u nás vymlátili hospodu. Ve skutečnosti jich bylo deset, ale devět z nich prokurátorovi ani nepoděkovalo za to, že vyvázli s podmínkou.
Desátý rum mi připomine blateckou desítku, pro kterou jsem chodíval tátovi do džbánku. Jednou jsem z něj trochu upil a pozvracel jsem se z toho tak, že se od té doby blatecké desítce vyhýbám.
Jedenáctý rum je na počest fotbalové jedenáctky v mé rodné obci, která se účastní našeho okresního přeboru. Hrají přesně tak, jak já po té jedenácté skleničce vypadám; také se zmateně motají po hřišti a občas někdo bezdůvodně upadne.
Dvanáctý rum, to je tucet. Tolik číšníků a servírek se vystřídalo v hospodě na návsi v mé rodné obci během toho roku, kdy se majitel snažil ukrýt před kontrolou z finančáku své skutečné příjmy. A nakonec mu to, jak asi chápete, nebylo nic platné.
No a třinátý rum, soudruhu kapitáne, ten piji na vás a na vaše soudruhy. Protože nebýt téhle nešťastné třináctky, tak tu teď nesedím, ale v klidu objímám kašnu na náměstí a recituji jí Máchův Máj. Třináctka je prostě číslo, které vás vždycky dovede přímo do rukou zákona.
Jak vidíte, soudruhu majore, těchto třináct rumů mi nahradilo Bibli, učebnici občanské nauky, sbírku zákonů i Matematicko-fyzikální-chemické tabulky.“
A přátelé, tento příběh je naprosto pravdivý. Ten student se totiž jmenoval T. Taxis Vojkůvka.

Obrázek vytvořen pomocí Gemini.