Věřte, nevěřte, aneb Co se stalo a co ne (podruhé)
Protože mě baví si hrát s realitou, sem tam ji trochu posunout, jindy přetvořit a ještě jindy vytvořit naprosto jinou, začnu hned příběhem, který se, ačkoli mnohé nasvědčuje opaku, nestal. Je to příběh o Andree Krincvajové a jejím setkání s ženou svého milence. A i když jména a příjmení jsem kombinoval podle skutečných osob, příběh je jedna velká fikce.
Stejně tak se, opět pro mnohé překvapivě, nestal příběh o Vendule a Štefanovi. Je vymyšlený od začátku do konce a v tomto případě mají obě postavy jméno odvozené od jednoho jediného skutečného člověka (který samosebou nemá ani sebemenší tušení, že jsem ho rozdvojil a opentlil okolo něj takovouto historku).
Smyšlený je i příběh o dávné dohodě, i když člověk, který stál předobrazem pro jeho vypravěče, skutečně existuje. Toto se, prosím, nestalo.
Další příběh, který se nestal (nicméně jako podklad pro něj sloužily tři skoro uvěřitelné příběhy) je ten o synovi, který matce připravil překvapení, když jako svou partnerku představil dceru matčiny dávné sokyně v lásce.
A nestal se ani příběh o žebračce, byť bych sám byl nejradši, kdyby se stal.
Oproti tomu mohu bez váhání postavit pětici příběhů, které se skutečně staly.
Tady jako první uvádím příběh o Lence (i když ve skutečnosti se tak nejmenovala). Příběh se odehrál v roce 1997 na Kroměřížsku.
Skutečný je i příběh matky, která se nikdy nesmířila s tím, že si její syn za nevěstu vybral Romku Elišku. Odehrál se v 80. letech minulého století na Opavsku.
Stal se i příběh o poněkud zvláštně fetišistickém Robertovi. Odehrál se v roce 2002.
A přestože tomu věří málokdo, stal se i příběh o dívce, která dříve byla klukem. Stal se v roce 2014 a jeho protagonistovi, který se pak jistou dobu bál všech holek, jsem slíbil, že neprozradím, ve kterém městě se stal.
Vybrat pátý příběh z těch, které se opravdu staly, byl ne oříšek, ale pořádný kokosový ořech. Nakonec se do tohoto objasňovacího výběru dostal příběh o jednorázově nevěrné Alici. Původně se odehrál v roce 1994 (+/- půl roku), pro účel zveřejnění byl mírně zmodernizován a došlo k přejmenování postav. Protože skutečná Alice vydržela v manželství se skutečným Alešem jen necelých 5 let a poté, co na něj prasklo, jaké boudy šil na své společníky v byznyse, se s ním promptně rozvedla. Následně se po kratší pauze vdala podruhé za solidnějšího manžela. Jednorázově nevěrná manželka se ve skutečnosti jmenovala úplně jinak, stejně jako její nic netušící manžel.
Stejně jako v předchozím případě, ani tady jsem záměrně do tohoto přehledu nezahrnul pohádky, pověsti a jiné fantaskní příběhy. Opět věřím, že jsem své více i méně pozorné čtenáře potěšil a že i ti, kteří se nechali nachytat, mi zůstanou i nadále oddáni.
Martin Irein
Není Dvořák jako Dvořák. Tento Dvořák nehrál vodníky.
V první půlce října jsme v počínajícím podzimu vyrazili na další sborový výlet. Tentokrát za legendárním panem Dvořákem, který se k mému překvapení nejmenoval Josef, nýbrž Antonín.
Martin Irein
Kdo rád pivo z města Slaný, ten je navždy požehnaný
Jak jistě všichni mí světaznalí čtenáři vědí. Slaný bylo město měst, křižovatkou hlavních cest, léta Páně roku jeden tisíc pět set třicet šest.
Martin Irein
Nová výzva (4)
Potkáte malého kluka, který řekne něco, co nečekáte, že uslyšíte. Jenže on to nedořekne celé. A pak potkáte druhého kluka, téměř stejného dvojníka. A najednou někdo, koho potřebujete, zmizí.
Martin Irein
Coura
Alice se smutně pohybovala prázdným bytem. Její manžel Aleš byl na služební cestě a obě děti byly u Alešových rodičů. Nečekala, že večer o samotě bude až takhle těžký.
Martin Irein
Nová výzva (3)
Je normální, aby se svět zdvojoval? Aby lidé existovali ve dvojím provedení? Jak do toho zapadá malý chlapec se nedořečenou větou? A co na to Jan Tleskač?
| Další články autora |
Vánoční strom na kruháči na pražském Žižkově. Gerilová akce místních se proměnila v oficiální výzdobu
Děkuji touto cestou neznámému, který nám opět ozdobil kruháč Ambrožova/Šrámkové krásným vánočním...
Pražané rozhodli: Oblíbeným místem v MHD je také „záchod“. Proč ho cestující milují?
Pohodlí, prostor, soukromí, otočení v prostoru prostředku hromadné dopravy, ale i výhled. To vše...
VyVolení slaví výročí. Dvojnásobný vítěz Vladko Dobrovodský už není v Česku
Ve čtvrtek 11. prosince 2025 si připomeneme významné výročí české televizní historie. Bude to totiž...
Cestující mezi Prahou a Středočeským krajem ušetří. Praha sníží počet tarifních pásem
Od 1. ledna čeká cestující změna v tarifu PID. Území Prahy se nově bude počítat jako tři pásma...
Poslední tramvaj jela po Václaváku před 45 lety. Praha chce provoz obnovit do roku 2027
Provoz tramvají na Václavském náměstí, který po více než století patřil k samozřejmé součásti...
Jaro plné novinek i velkých návratů. Premiérová sezona TV Nova a Oneplay rozhodně nebude nudit
Televizní skupina Nova a streamovací služba Oneplay vstupují do jara s nejpestřejší nabídkou...
Po roce radní změnil názor. Přibyslav konečně schválila rekonstrukci náměstí
Po více než roce od uzavření architektonické soutěže schválili přibyslavští radní vítězný návrh na...
U přehrady Harcov hořel v noci neobydlený dům, škoda je milion korun
K požáru dvoupodlažního domu u přehrady Harcov vyjížděli v sobotu v noci hasiči z Liberce. Oheň se...
Po porodu dvojčat udeřila rakovina v plné síle, péči o šest dětí zvládá už jen stěží
Rakovinu prsu lékaři diagnostikovali Markétě Zaoralové v roce 2019. Od té doby téměř nepřetržitě...
- Počet článků 419
- Celková karma 7,22
- Průměrná čtenost 418x
Svou básnickou tvorbu shrnul ve sbírce „S anděly když koketuji“ (2024), jejíž stěžejní součástí je dvanáctistránkový hrdinský epos „Chcíplej krtek,“ což je báseň, jejíž tvorba mu, jak sám ostatně přiznává, trvala ze všech básní naprosto nejdéle. Začal s ní 12. března nebo 3. dubna (o to se dodnes vedou spory) 1994 a dopsal ji 22. dubna nebo 6. května (o to se také dodnes vedou spory) 2017. Jinou jeho často citovanou básní je lehce sebeironická „Zítra porazím Lendla.“
Svou filosofii shrnul ve dvou svazcích svých úvah a esejů, z nichž první nesl název „Tráva je zelená a Pikaču žlutý“ (2011) a druhý vyšel v upraveném, rozšířeném a lépe uspořádaném vydání pod názvem „Nevěřte nikomu, komu je pod deset“ (2019). V současné době připravuje další výbor svých textů pod pracovním názvem „Nepropadejte žádné naději.“
Jako alchymista se proslavil tím, že vynalezl první stoprocentně účinný elixír proti nesmrtelnosti. Díky tomuto vynálezu se stal provozním náměstkem Ústavu pro ověřování smrtelnosti.
Na památku regionu, ve kterém vyrůstal a dospíval, mu byl udělen čestný titul Valašský Bard. Pro svůj věk je titulován jako Ctihodný kmet.
Mimo to je všeobecně znám a oblíben jako labužník života, elegán, gurmán, ochránce lidských práv a husitský gentleman (i když husitství a gentlemanství prý nejde dohromady), milovník přírody (nebo aspoň toho, co z ní zbylo), krásné literatury, německé poezie, středověké filosofie, moderního pětiboje a paličkování (i když údajně dosud neví, co je to herdule).
Příležitostný herec (česko-německý film „Kryštof,“ německý seriál „Naše báječné roky,“ český seriál „Místo zločinu: Ostrava,“ a další) a zpěvák (legendární skupina „Drobný za bůra“).
Všechny mé články jsou 100% uhlíkově neutrální a vyjadřují stanovisko Ústavu pro ověřování smrtelnosti.



















