Vánoční povídání

Vánoční období může přinést jak krásné, tak i méně krásné zážitky. Ostatně stejně jako kterékoli jiné období. Každopádně to bývají zážitky nezapomenutelné.

Podobně jako tenkrát, kdy jsem byl ještě robě zcela malé a světa ne tolik znalé. U sousedů, kde měli šest dětí, z toho čtyři kluky a odhadem asi tak dvě holky, se všechny děti těšily na to, jak budou zdobit vánoční smrček. Čáru přes rozpočet jim udělal jejich tatínek, který namísto smrčku přitáhl domů namol opilého Strýčka Jedličku, kterého se údajně nemohli zbavit až do Hromnic.
Podle tradice pak mělo všech šest zmíněných dětí mnoholetá traumata pokaždé, když některé z nich zaslechlo někde běžné kohoutí zakokrhání. A zakvičení prasat v nich vyvolávalo návaly mohutné paniky.
Jiná, leč rovněž ne zcela povedená situace se odehrála o několik let později. Jiný soused si krátce před Vánoci přivezl domů z nedaleké Mototechny vysněný osobní vůz sovětské výroby. Po šesti a půl letech v pořadníku už téměř ani nedoufal, že by se mu toto přání splnilo. Tou dobou totiž platilo, že co je sovětské, to je automaticky lepší než z kterékoli jiné země, a i mnozí čeští zpěváci tak zpívali písně s texty sovětských autorů. O tom až někdy jindy.
Nicméně tento soused se několik dní po Novém roce vydal do Mototechny opět a stěžoval si zvýšeným hlasem: „To auto funguje nějak divně. Ploužím se v koloně a tachometr ukazuje, že jedu 140! Nechám si načerpat plnou nádrž benzínu Super a ta rafika v autě mi ukazuje, že mám nádrž prázdnou. Anebo spustím levý blinkr a rozbliká se ten pravý.“
Pokud je pověst tato pravdivá, pak přijímací technik pokýval hlavou a sousedovi odpověděl: „To ovšem není nic zvláštního, naopak je to naprosto v pořádku. Vy jste si totiž koupil zcela nového a luxusního lžigulíka!“ Zmíněný soused hned poté, co bylo lze běžně koupit i jiné vozy než sovětské, zakoupil Opela Kadetta a do konce života tvrdil, že žádný sovětský vůz nikdy neměl a ani barva nesouhlasí.
Tím pádem je dobré, že snad u nikoho letošní Vánoce nepřinesou žádná podobná zklamání.