Už ráno začal večírek s Básníkem, který vždy koketoval s Anděly

Jak každý znalec české poezie ví, jestli je v něčem naše krásná česká země světová, tak je to množství a kvalita Básníků, kteří celý život pilně a neomylně koketují s Anděly.

V těchto dnech si všichni znalci české poezie (a já jakožto přední znalec české poezie – ne jako jeden z předních znalců české poezie, nýbrž přední znalec české poezie jako takový – rovněž) připomínáme výročí narození Básníka, který bohužel už není mezi námi, a který celý život koketoval s Anděly. Nebyl to nikdo jiný než Pavel Šrut.
Pavel Šrut dokázal psát kouzelné básně pro děti, které – na rozdíl od tvorby jiných veršotepců – nebyly infantilní a nedělaly z dětí blbce. Šrutovy básně pro děti byly zábavné, chytré a poučné.
Ovšem dnes budu připomínat jeho básně, které byly zhudebněny, zpísněny a dodnes patří k tomu nejlepšímu z českého kulturního bohatství. Zpívali je například Michal Prokop, Lenka Filipová, Luboš Pospíšil nebo Vladimír Mišík.

Zde leží ten, co neužil
zrovna pozemskejch statků
a nepřelez svůj vlastní plot
zato však rád do zadku
kopal se párem cizích bot

A tamhle leží ta
co bejvávala lstivá
ta v jednom kuse snila o vínu
zatímco žlutý žabky piva
házela na svou krevní hladinu
(Hospoda Na Věčnosti)

To bejvávaly na koleji časy
už ráno začal večírek
někdo dal dvacet
někdo stovku
a stavěli jsme Eiffelovku
ze snů a z peří, ze sirek

To tenkrát ještě rostly holkám vlasy
to bylo před tím vejbuchem
a kdo měl žízeň, tak ji hasil
a kdo měl žízeň, tak ji hasil
vracel se s kytkou za uchem

prázdnou ulicí na kolej
jó to je dávno Yesterday
(Kolej Yesterday)

Má v očích muškety, děla
a čeká na Švéda
klíč ke zbrojnici těla
až na Kampě mu dá

To pro tebe král Karel IV.
má lásko vlasatá
dával do malty žloutek
a mrhal úsilím a pruty ze zlata
(Bitva o Karlův most)

Znáš tisíc způsobů jak zabít lásku dřív
a říkáš: To se stává
láska je negativ
a dálka, dálka ji vyvolává

Ještě že tě mám
Ještě že tě mám
Ještě že tě mám
Tisíckrát umřít
a pak s tebou vstát
znova tisíckrát
(Tisíc způsobů, jak zabít lásku)

Veřejný vítr na mé soukromé pláži
žene pryč listí tvých dopisů a vět
Veřejný vítr na mé soukromé pláži
jedna plus jedna s příslušenstvím svět

Soukromý vítr na mé veřejné pláži
žene pryč listí tvých dopisů a vět
Soukromý vítr na mé veřejné pláži
jedna plus jedna s příslušenstvím svět

Chvíli tu zůstaň v barvách od Tintoretta
začíná konec léta
Chvíli tu zůstaň s očima barvy čaje
to si jen s námi hraje
(Veřejný vítr)

V opilém korábu teď k Vám vyplouvám
na břehu zůstanou jen mé šlápoty
v opilém korábu teď k Vám vyplouvám
záchranný pas máš jenom ty, jenom ty

Už vyplouvám k Vám, Karino
od Mysu naděje až k moři prázdnoty
už vyplouvám k Vám, Karino
cestu mi ukáže jen maják nahoty
(Už vyplouvám, Karino)

Arzenály munice
má ve slovech o lásce
moje zlá milá — tajnosnubná
mizí v dálce kdovíkam
… neptám se

Jak raketa země–vzduch
odpálí se a v dálce
tak má zlá milá — v půli dubna
posílá mi petice
… o lásce
(Zlá milá)

Na nebe tapetu a na podlahu mech
krátce: život na slušných základech
a ne tu existenci na hromádce
mých nezbytných a tak zbytečných věcí
a v rámu okna zasklený vlastní dech

a sbírku kořenek na šafrán a na mátu
pět švestek, pádlo, moře na plakátu
své nohy, ruce, hlavu, oči, svoji tvář
svá rána, dny a noci, trhací kalendář
a hrací náušnici a toho ptáka v kleci
(Co ti dám?)