Tradiční program v rožnovském skanzenu měl netradiční hosty
Toho dne, jak referuje zpravodaj Rožnovské Tiskové Agentury, bylo krásné jarní počasí. Valašské muzeum v přírodě, kterému se rovněž v intelektuálních kruzích přezdívá skanzen, praskalo ve švech pod náporem návštěvníků. Na pódiu se střídaly jedna cimbálovka za druhou a jedna dechovka za druhou rovněž. Díky tomuto širokému žánrovému rozpětí se pobavili jak starší návštěvníci, tak i mladá generace.
Program se už pomalu přehoupl do odpoledne, když se mezi návštěvníky objevily tři dívky asijského typu, oblečené ve valašských krojích. Nechme vyprávět očité svědky:
„Tož,“ začíná své vyprávění devětaosmdesátiletý Čeněk Kulišťák, který nevynechá jediný kulturní víkend v muzeu, přičemž usrkává z kalíšku halúzkovice, „tož sprvu sme si mysleli, že to sú cérečky z místní nonstop večerky a že si idú otevříť stánek s tyma svojima specialitama, šak? Tož, ale jak šly k pódiu, jedna vytáhla husle, druhá harmoniku a třetí takú malú basu, bylo jasné, že ide o jakési muzikantky, šak?“
Pan Kulišťák se nemýlil. Ve valašských krojích se totiž prezentovaly tři členky legendárního severokorejského orchestru Moranbong Band (모란봉악단), a to houslistka Sonu Hyang-hui (선우향희), violoncellistka Yu Un-jong (유은정) a harmonikářka Kim Hyang Sun (김향순). Poté, co obě hráčky na strunné nástroje provedly naladění*, začalo celé trio hrát a jako první nasadilo tklivou lidovou píseň „Rožnovské hodiny.“
„Tož,“ říká očitá svědkyně, osmadevadesátiletá Jarmila Maliňáková, „sme si říkali, co sa to děje, že také cérečky skamasi daleka hrajú naše písničky, ale nespívajú, šak? No tož sme si řekli, že asik neumíja valašsky spívat, tož sme začali spívat my, šak?“
V první už zmíněné písni začalo publikum zpívat od druhé sloky. Když dívky nasadily druhou píseň „My sme Valaši, jedna hospoda,“** přidávali se postupně se zpěvem další přihlížející. Při třetí „Tráva neroste“ zpívali už všichni, včetně pekařky, která prodávala tradiční frgály, a refrén „Tramtára, tramtára, po silnici jede kára,“ zněl tak nahlas, až se dřevěné budovy otřásaly.
Severokorejské umělkyně zahrály osm tklivých lidových valašských písní a domnívaly se, že se ukloní a půjdou. Jenže tak snadné to nebylo.
„Tož ty cérečky,“ říká pan Kulišťák a upíjí z dalšího kalíšku halúzkovice, „nás tak chytily za srdéčka, že sme ich nemohli poslať hned dom. Mosely nám ešče zahráť, šak?“
Severokorejky nakonec pochopily, co po nich horkokrevné valašské publikum chce, rychle se mezi sebou dohodly a celé osmero písní zahrály v opačném pořadí. Začaly tak písní, která byla původně poslední, tedy osmá, a skončily kultovními „Rožnovskými hodinami,“ které s nimi zpívalo celé publikum ve stoje s rukou na srdci.
„Tož ty cérečky už sú naše,“ usmívá se paní Maliňáková, „a určitě přindú aji příští rok, ináč si pro ně tam do tých jejich končin sama zajedu, abych ich sem dostala.“
Náš zpravodaj doplňuje, že korejské hudebnice se nedostaly z muzejního areálu jen tak. Kdekdo se s nimi chtěl vyfotit a s každým druhým nebo třetím si musely dát po kalíšku. A neodešly, dokud čistou valašštinou nezazpívaly „Po kališku dáme, pak si zazpíváme, po kalíšku, po kalíšku!“
Mohu-li být tak nebetyčně drzý až vyzývavý, mohu konstatovat, že vystoupení cizokrajných hudebnic se povedlo.
*) Dosud netuším, proč hráči a hráčky na strunné nástroje pokaždé znovu a znovu své nástroje ladí; proč si je nemohou naladit jednou napořád.
**) K této písni se traduje historka, která je možná pravdivá. Když největší Čech Jára Cimrman navštívil Valašsko, tak se mu zmíněná píseň zalíbila. Dokonce tak, že navrhl úpravu textu v refrénu. Namísto původního „my sme Valaši, chlapci jako Fík, a náš kapelník sú strýc Matalík,“ navrhl, aby se v refrénu zpívalo „my sme Valaši, chlapi jako džbán, a náš kapelník sú strýc Cimrman.“ Jak jste asi pochopili, tento návrh nebyl přijat; a nechtějte vědět, kam horkokrevní Valaši Cimrmana s jeho návrhem poslali.
Autorem fotografie je autor článku.
Martin Irein
Sestra
Bylo mi třicet osm a měl jsem pocit, že bych konečně měl začít žít jako člověk, který ví, co chce. Takže když mi kamarád dohodil rande s nějakou manažerkou, která prý „má všechno srovnané“, bral jsem to skoro jako pracovní schůzku
Martin Irein
Sněhurka je kat
Na zdi studentského rockového klubu byla napsaná věta o Sněhurce. Ta, pravda, končila slovem, které je dnes, po cca 25 letech, nekorektní, a to i v komunitě, jejiž členové měli ve zvyku se tím původním slovem běžně oslovovat.
Martin Irein
Bedřichovo seznamování
Byl vlahý podvečer a můj přítel Bedřich, muž s tváří unaveného boxera a duší citlivého pěstitele begonií, seděl v mé skromné garsoniéře.
Martin Irein
Zrzavá krysa
Polozapomenutá báseň z jara 1993. Může za ni - kamarád Kuja promine - kamarád Kuja, neboť během jednoho dlouhého týdne mi věnoval jistou poetickou sbírku, která mě více než silně ovlivnila a teoreticky z ní čerpám dodnes.
Martin Irein
Květnový příběh
Taková ta květnová neděle. Venku je už jaro, do krásného dne se přimíchá déšť. Ne ten agresivní, studený a vlezlý. Ten květnový, vlahý osvěžující.
| Další články autora |
Pavel se s Babišem neshodl. Prezident trvá na účasti na summitu NATO, hrozí žalobou
Jednání prezidenta Petra Pavla s premiérem a předsedou ANO Andrejem Babišem o zastoupení Česka na...
O kolik lze překročit rychlost za volantem v roce 2026? Tabulka tolerancí a pokut pro řidiče
Při rozhodování o postihu za překročení limitu přihlížejí policisté zejména k naměřené rychlosti....
Blíží se další výluka, metro C tři dny nepojede. Jak se dostat z Kobylis na Pankrác?
Kdo si na prodloužený květnový víkend naplánoval rychlou cestu přes centrum metrem, bude muset...
Skrytý ráj kousek za Prahou. „Tajná“ zahrada přetéká květy a lidé o ní skoro nevědí
Lepší než Průhonice? Voňavými kvítky čerstvě obdařené lýkovce, koberce plaménků, ale i nespočet...
Levnější doprava pro lidi nad 70 let? Další pražská radnice spustila Senior taxi
Od začátku května mohou senioři z Praha 14 využívat novou službu Senior taxi. Lidé nad 70 let...
Revoluční metoda: vědci pomocí světla a levného prášku čistí vodu od antibiotik
Tým vědců z Ostravy a Olomouce představil inovativní metodu, která by mohla významně zvýšit čistotu...
Budova na náplavce určená pro prodej občerstvení ožije. Po roce od dokončení
Na prázdnou budovu na náplavce v centru Brna musí už skoro rok koukat kolemjdoucí, kteří si užívají...

PRODEJ BYTU 2+KK HOLEŠOV BOŘENOVSKÁ
Bořenovská, Holešov, okres Kroměříž
3 338 000 Kč
- Počet článků 455
- Celková karma 9,97
- Průměrná čtenost 400x
Zakladatel a předseda, místopředseda, pokladník a tiskový mluvčí Strany Konstruktivní Destrukce (dále jen SKD).
Autor básnické sbirky „S anděly když koketuji“ (2024), jejíž stěžejní součástí je dvanáctistránkový hrdinský epos „Chcíplej krtek.“
Jinou mou často citovanou básní je lehce sebeironická „Zítra porazím Lendla.“
Autor sbírek filosofických esejů „Tráva je zelená a Pikaču žlutý“ (2011) a „Nevěřte nikomu, komu je pod deset“ (2019). V současné době připravuji další výbor svých textů pod pracovním názvem „Nepropadejte žádné naději.“
Vynálezce prvního stoprocentně účinného elixíru proti nesmrtelnosti.
Provozní náměstek Ústavu pro ověřování smrtelnosti.
Na památku regionu, ve kterém jsem vyrůstal a dospíval, mi byl udělen čestný titul Valašský Bard. Pro svůj věk jsem titulován jako Ctihodný kmet.
Příležitostný herec (česko-německý film „Kryštof,“ německý seriál „Naše báječné roky,“ český seriál „Místo zločinu: Ostrava,“ a další) a zpěvák (legendární skupina „Drobný za bůra“).
Všechny mé články jsou 100% uhlíkově neutrální a vyjadřují stanovisko Ústavu pro ověřování smrtelnosti a SKD.





















