Těstovinové jméno

Co jsem změnil obvodní lékařku a nejezdím tak přes celou Prahu, nýbrž pouze několik zastávek tramvají, potkávají mě historky zcela jiného typu než dříve.

V čekárně je nás šest a přicházejí další, často i bez objednání. Těm je šetrně sděleno, že musí počkat, protože nás objednaných je větší než nemalé množství a než projdeme ošetřením, nějakou tu chvíli to zabere.
Pak se objeví usměvavá sestra, zavolá moje jméno a já mohu za ní.
„Tady se posaďte,“ ukazuje mi, „přeměřím vám tlak,“ sděluje mi s takovou naléhavostí v hlase, že je jasné, že bez správného splnění tohoto úkolu dojde k implozi tohoto i šesti sousedních vesmírů do kuličky o rozměru lentilky.
Odhaluji paži a co nejvíce ji uvolňuji, aby měření proběhlo v pořádku.
V průběhu akce se objeví druhá sestra a s tou, která mi právě měří tlak, zavede hovor.
„Terko, nevzpomeneš si, jak se jmenovala ta paní, co tu byla ráno s…,“ následuje medicínský slang, ze kterého rozumím jen předložkám a spojkám, a to ještě ne všem.
„Počkej,“ říká můj tlak měřící sestra, „v pořádku,“ usměje se na mne, vymotá moji paži z tlakové manžety a obrátí se ke kolegyni, „to byla taková ta paní ve středním věku, přebarvená na blond?“
„Jo, myslím si, že jo,“ říká sestra číslo dvě, „potřebovala jsem se u ní na něco podívat a nemůžu si vzpomenout jak se jmenuje.“
„Hm,“ říká sestra Tereza, rejdí myší po stole a soustředěně sleduje monitor, zatímco její kolegyně si nepíšícím koncem propisky klepe o čelist. „Ona měla příjmení takové, že mi to připomínalo těstoviny.“
„Těstoviny?“ zamyslí se sestra číslo dvě, „že by byla Vřeténková? Nebo Kolínková? Nebo Mušličková?“
„Nikoho takového tu nevidím,“ říká stále ještě klidně, ale s lehkým náznakem stresu v hlase sestra Tereza, „vzpomeneš si, v kolik tu byla hodin?“
„Pfff,“ udělá sestra číslo dvě a zahledí se někam ke stropu, „možná někdy mezi půl desátou a desátou? Nebo tak nějak?“
„Tak to tu byla jenom jedna paní,“ konstatuje sestra Tereza, „mám tu v tu dobu zapsanou paní Rozvařilovou.“
„No jo,“ zajásá sestra číslo dvě, „to bude ona, už to vidím,“ a s radostí odchází k jinému počítači dohledat si příslušné informace.
Volné asociace fungují a ne že ne.