Strýc Vejskal a párátka

Jestli strýc Vejskal něco miloval víc, než dobrý nedělní oběd, pak to bylo čištění mezizubních prostor párátky po dobrém nedělním obědě.

Jenže kámen, přímo balvan úrazu spočíval v tom, že československá socialistická párátka nevydržela jeho soustředěné žvýkání a lámala se zbytečně brzy.
Strýc Vejskal přemýšlel, jak na to vyzrát. A měl štěstí. Ve světě už zuřila Gorbačovova perestrojka, takže k němu přiletěl jeho vzdálený bratranec, snad přes pět nebo šest kolen, který žil v Coloradu v USA.
Ten přinesl strýcovi Vejskalovi párátka, která dostal v letadle. A strýc Vejskal zajásal. Párátka byla z mnohem kvalitnějšího dřeva a vydržela více než ta socialistická. Ovšem tím, že s příbuzným z USA byli na párátka dva, došlo brzy k tomu, že byli bez amerických párátek.
A tehdy americký bratranec prohlásil, že až se vrátí do Států, americká párátka strýcovi Vejskalovi pošle.
Za měsíc skutečně přišla velká krabice z Denveru, Colorado, USA. Ta vzbudila pozornost bdělých strážců zákona ze Státní bezpečnosti, maskovaných za celníky. Bylo pro ně záhadou, že velká krabice obsahuje spoustu menších krabiček a každá menší krabička obsahuje desítky párátek, každé navíc po americku zabalené v papírovém obalu.
Protože neznali odpověď na otázku, proč by si někdo nechal posílat z Ameriky krabici plnou párátek, rozebrali každé zvlášť, zkoumali je pod rentgenem, aby nakonec museli přiznat porážku a strýcovi Vejskalovi předat krabici plnou párátek.
Tady by mohl příběh končit, jenže nekončil.
Když po odpovídající době odložil strýc Vejskal poslední párátko, využil toho, že existuje možnost telefonovat přímo do USA. Vzal telefon, vytočil číslo svého příbuzného a řekl: „Párátka se osvědčila, pošli další.“
Jak už to tenkrát bylo normální, slyšel ho nejen jeho americký příbuzný, slyšeli ho i soudruzi příslušníci StB.
Pochopitelně znervózněli.
Neváhali přivolat posily z kraje a dokonce až z Prahy.
Když přišla další americká krabice plná párátek, jeli příslušníci na tři směny. Každé párátko podrobili takovému zkoumání, že ani raketové testy nejsou tak pečlivé. Do toho se strýc Vejskal chodil každý den ptát, jestli mu náhodou nezadržují cennou zásilku z Ameriky.
Po dalším týdnu museli opět bedliví příslušníci kapitulovat. Předali strýcovi Vejskalovi krabici párátek, avšak zároveň na něj založili sledovací spis.
Po další odpovídající době zase strýc Vejskal odložil poslední párátko a pravil: „Budu zase muset napsat nebo zavolat Luďovi. Ale teď ne, až příští týden,“ a šel klidně spát.
Během toho týdne, který si dal strýc Vejskal na rozmyšlenou, jestli zavolá Luďovi, přišel pátek sedmnáctého listopadu.
Strýc Vejskal Luďovi napsal a Luďa mu další krabici neposlal, ale osobně přivezl.