Sen bez pizzy

Při cestování MHD se stává, že následkem toho, že jsem jeden z hodně mála jedinců, kteří nemají ucpané uši sluchátky, chtěně či nechtěně odposlechnu cizí rozhovor nebo jeho část.

Jako tenkrát, když se na dvojsedadle naproti mému sedadlu bavili dva muži odhadem okolo 45 let věku o tenisovém zápase. Hodně dlouho neříkali nic zajímavého, až do chvíle, kdy jeden z nich prohlásil: „A pak ta hráčka* předvedla takový backhand, že něco podobného jsem naposledy zažil, když jsem se v sedmé třídě pokoušel osahávat spolužačku.“
Jindy to byli dva o něco málo mladší muži. Odhadem třicátníci, z nichž jeden podle toho, co popisoval, již byl otcem minimálně jednoho dítěte. Jeho společník, zjevně v tomto směru ještě nezkušený, mu položil záludnou otázku:
„A to si vážně pamatuješ, kdy přesně jsi svou ženu přivedl do jiného stavu?“
A zkušený otec sebevědomě odpověděl:
„Samozřejmě. Bylo to v ten samý den, kdy Bohemka doma prohrála 0:3.“
Ti dva pokračovali v hovoru dál až k momentu, kdy bezdětný muž prohlásil:
„A to ještě nevíš, že na tom firemním večírku po mně jedna kolegyně vyjela.“
„Vážně?“ podivil se zkušený otec. „A která?“
Bezdětný kolega pronesl s slyšitelnou povýšeností v hlase:
„Víš přece, že jsem gentleman, a proto jsem, co se týká žen, diskrétní. Nemůžeš chtít, abych Šárku z oddělení centrálního nákupu jakkoli kompromitoval.“
Poslední byla dvojice vysokoškoláků. Mladý kluk a o necelou třetinu své hlavy vyšší holka. Kluk se ji pokoušel zaujmout historkami z přednášek na právnické fakultě, na což holka reagovala „Hm,“ nebo taky „Hmmmmm,“ případně „Hmmmmmm?“
Kluk, na kterém bylo vidět, že komunikace s ženami dámského pohlaví není jeho silnou stránkou, se pokusil o finální trumf:
„A navíc se mi o tobě včera zdálo!“
V tu chvíli holka konečně promluvila: „Vážně? A opravdu o mně?“
Kluk zajíkavě pronesl: „Jo! O tobě!“
Holka pronesla hlasem, ve kterém byl slyšet stín pochybnosti: „A jedla jsem v tom snu pizzu?“
Kluk se na ni podíval zmateně a stejně zmateně pronesl: „Ne, nejedla.“
Holka pokrčila rameny: „Tak to je jasný, to jsem nemohla být já.“

Závěrem dnes nepřidám anekdotu, nýbrž ponaučení:

Když se vás malé dítě zeptá: „A kde je máma, tati?,“ je to vlastně dětská verze věty: „Chci mluvit s vaším nadřízeným!“

*) Ve skutečnosti řekl v tu chvíli i jméno dané hráčky; to jsem bohužel velmi rychle zapomněl.