Prosincová procházka s modlitbou za pražské floutky

I tak aktivní a pracovití lidé, jako jsme u nás doma, potřebují občas vypnout, vyvětrat hlavu i tělo, proběhnout psa a potkat jiné lidi, než které potkáváme pravidelně.

Když tedy přišlo pozvání na procházku během první prosincové soboty, což byla shodou okolností jediná sobota za poslední dva měsíce, kterou jsme měli natolik volnou, že jsme se mohli zúčastnit, neváhali jsme ani chvíli.
Sraz byl na místě, kam to máme na pražské poměry kousek, čili na konečné tramvají 22 a 25 na Bílé hoře. Ještě jsme počkali na opozdilce a pak jsme, po krátkém představovacím kolečku, mohli vyrazit za pamětihodnostmi.
Jako první nás čekal objekt, který jsem měl na svém seznamu snů hodně vysoko, a to poutní areál s kostelem Panny Marie Vítězné. Původně tady stávala kaple svatého Václava, postavená po porážce českých stavů. O pár let později vznikl klášterní objekt, který měl různě pohnutou historii.
Před vchodem stojí svatý Sebastián a svatý Roch (toho jsem dosud neznal; moje chyba).

A pak už stačí jen vejít do areálu, kochat se a nechat to vše na sebe působit.

Poté, co jsme prošli poutním areálem a zahřáli se v kavárně vybudované z vojenského krytu, jsme vyrazili k dalšímu pozoruhodnému objektu, a to mohyle, která upomíná na legendární bitvu v roce 1620:

Díky speciálním povětrnostním podmínkám se nám naskytl i unikátní pohled na krásně v mlze zahalený legendární letohrádek Hvězda:

A v parku u letohrádku nás potkal tento miniaturní sněhulák:

Nemohli jsme vynechat břevnovský hřbitov, kde mimo jiné odpočívá i Karel Kryl. Návštěva jeho hrobu mi připomněla píseň, kterou uvádím v závěru.

A na závěr areál břevnovského kláštera, který je pokaždé nádherný, i s lehkým popraškem:

Zmíněná píseň: