Ponaučení strýca Vejskala

Strýc Vejskal byl už v důchodu, táhlo mu na sedmdesátku, kdo ví, jestli ji už mezitím tajně nepřekročil. A nedostal by se do dnešního příběhu, nebýt jedné okolnosti.

Prapředek strýce Vejskala skutečně přišel odněkud z Čech. Všichni už zapomněli, jestli z jižních, severních nebo jiných. Tradovalo se jenom, že se vracel z jedné vojny proti Turkům nebo jiným bezbožným pohanům a cestou domů se zastavil v proslulé vsetínské nálevně „U Kocúra,“ která dnes už neexistuje.
Z radosti, že může s místními mluvit bez toho, aby svá slova doprovázel gestikulacemi, a bez toho, aby museli další dva lidi hospodskému vysvětlovat, co že po něm chce, si zaplatil nocleh a v šenku do sebe obracel štamprdli za štamprdlí, takže šel spát v hodně tolerantní náladě.
Když se ráno probudil, shledal, že s ním sdílí lože další osoba, podle první vizuální kontroly očividně ženského rodu. Nejdřív chtěl v tichosti jako gentleman odejít, jenže pak se ta žena zavrtěla, přikrývka z ní sjela a v pocestném se probudila touha, takže nejen, že neodešel, ještě navíc dotyčnou vzbudil.
Ta se okamžitě rozplakala, že jako zneužitá se určitě neprovdá, a dobromyslný pocestný ji uklidnil, že ať se nebojí, on že si ji vezme, a tak se stalo, že se Leopold Vejskal oženil s Filoménou Hořčákovou, a to necelých deset dní po jejich první společné noci.
Tím se započal rod Vejskalů a dnešním hrdinou je prapotomek Leopolda Vejskala, a to Bohumír Vejskal. Ten žil s tetkou Vejskalovou v chalupě, kterou kdysi postavil sám Leopold a kterou opravovali a zvelebovali všichni správní Vejskalové.
Tetka Vejskalová byla odmala holka od rány. Bohumír Vejskal si jí poprvé všiml na pouti, kdy přišel propít svoji první výplatu. Mimo jiné tam tenkrát vystupovali i komedianti a jeden z nich vyzýval, jestli se někdo z místních občanů pustí do souboje s medvědem. Chlapi, kteří měli obvykle siláckých řečí jako Palacký, najednou zmlkli, a tak se přihlásila budoucí tetka Vejskalová, která se tak tenkrát ještě nejmenovala.
Komediant prohlásil, že když se přihlásila tato pohledná a počestná slečna (to se tetka Vejskalová tak začervenala, že strýc Vejskal v sobě objevil stejnou touhu, jakou pocítil kdysi Leopold nad Filoménou), tak že místo medvěda bude zápasit s medvědicí.
Samotný zápas netrval ani minutu a skončil tak, že medvědice přišla o tři vyražené zuby, utekla a schovávala se za komedianta. Tetka Vejskalová dostala jako odměnu šátek z pravého čínského hedvábí, na kterém ještě visela cedulka „Loana Rožnov pod Radhoštěm.“ A strýc Vejskal se od ní nehnul a za pár týdnů stáli v kostele před panem farářem a na další pouť přišli už s malým Cyrilkem.
No a roky utíkaly. Po Cyrilkovi přišla ještě Anežka, po Anežce Matúšek, po Matúškovi Andělka a po Andělce Jožinek. Všechny děti vyrostly a založily si rodiny, takže z Bohumíra a Fanošky Vejskalových byli brzo babička a dědeček.
A pak přišly roky, kdy se objevily první reklamy na hubnutí. Tetka Vejskalová všude viděla letáky o zázračných prostředcích, po kterých bude mít figuru jak severokorejská krasobruslařka, a začalo jí to vrtat hlavou.
Tak se nemohl nikdo divit, že jak jí pošťák, který vždycky zvoní dvakrát, přinesl důchod, tetka Vejskalová neváhala a naobjednávala si všechny ty zázračné léky, po kterých zhubne tak, jak nikdy nezhubla.
Strýcovi Vejskalovi z toho šla hlava čtvercem. Když to trvalo týden, ještě to snášel. Druhý týden už skřípal zubama. A třetí týden se dožral, odchytil tetku Vejskalovou a pronesl:
„Pamatuj si, Fanošo, že u nás na Valašsku platí, že roba bez řiti je jak lúka bez kvítí!“
A s těmito slovy hodil všechny ty zázračné preparáty do kopřiv a poručil si pořádný guláš s domácími knedlíky.
Tetka Vejskalová sice ještě pár dní frfňala, nakonec uznala, že strýc má pravdu a od té doby zase spolu žili v pohodě.