O praseti v drahém saku, rodinném kříži a spláchnuté pýše
Většinou se při podobných příležitostech sejde skupina lidí, kteří mají společného pouze to, že kdysi v minulém století vlezli do stejného genetického chomáče, a teď jsou nuceni předstírat, že je nesmírně zajímá, jak roste něčí angrešt nebo kolik stojí výměna těsnění u Octavie.
Švagr byl chlap, ze kterého úspěch přímo stříkal, asi jako když špatně utáhnete ventil u sifonu.
Měl na sobě sako, které stálo víc než moje celá motorka, a tvářil se, jako by tu hospodu, potažmo celou čtvrť, osobně vybudoval.
„Podívej se na sebe, Kamile,“ pronesl tehdy s lehkostí aristokrata, který právě hodil kost ohlodaného bažanta mezi poddané.
„Žiješ od desíti k pěti. Žádná vize, žádná dravost. Chlap ve tvým věku by měl mít na kontě víc než jenom mozoly a historky z montáží. Jsi zkrátka životní ztroskotanec. To není urážka, to je diagnóza.“
Moje žena tehdy jen hluboce vzdychla a začala se s přehnaným zájmem věnovat oschlému chlebíčku.
Já jsem neřekl nic.
Jen jsem se napil piva a v duchu jsem si představoval, jak švagrovi ta jeho drahá kravata uvízne v tiskárně na peníze, kterou měl očividně místo srdce.
Člověk se v mém věku už kvůli blbcům nerozčiluje, jen si je v hlavě ukládá do poličky s nápisem „přírodní úkaz.“
Jenže život má v sobě takový zvláštní, poněkud sadistický smysl pro humor.
Rád míchá kartami přesně ve chvíli, kdy si myslíte, že držíte v ruce samá esa.
Trvalo to sotva půl roku.
Ta jeho slavná nadnárodní firma, kde dělal jakéhosi hlavního koordinátora ničeho pro celou střední Evropu, se rozhodla, že zkoordinuje i jeho.
Vyhodili ho.
Ze dne na den, s grácií, s jakou se vyhazují staré krabice od bot.
Najednou nebylo sako, nebyl služební bavorák, nezbyla ani ta dravost.
Zůstala jen hypotéka velikosti menšího afrického státu a ticho v telefonu, protože všichni ti jeho důležití obchodní přátelé najednou zapomněli, že nějaký takový člověk vůbec existuje.
A pak přišel ten podvečer.
Seděl jsem v garáži, rádio potichu hrálo nějaký starý flák od Olympicu, na ponku se chladilo kafe a já jsem čistil karburátor.
Vtom se ve dveřích objevil stín.
Byla to ta samá postava, ale jaksi scvrklá, jako by ji někdo vypral na devadesát stupňů.
Ramena u boku, oči zapíchnuté do podlahy a v rukou žmoulal igelitku, ze které koukal laciný lahváč.
Ten pohled byl fascinující.
Chvíli to trvalo, než ze sebe vymáčkl tu větu.
Nekoukala z něj dravost, koukala z něj čistá, nefalšovaná zoufalost, která se snažila tvářit, že se vlastně nic neděje.
„Kamile… ty prej teď sháníš lidi na ty nový haly,“ začal a hlas se mu mírně třásl, jako školákovi, když jde k tabuli.
„Já vím, že jsme minule… no, že jsem to možná trochu přehnal. Víš, jak to chodí, tlak v práci, nervy. Ale potřeboval bych helfnout. Klidně na cokoli. I manuálně. Klidně budu tahat kabely. Hlavně když to bude hned.“
Díval jsem se na něj přes špinavé brýle a v hlavě mi běžela celá ta paleta pocitů.
Od divokého, triumfálního smíchu, přes touhu poslat ho někam, kde slunce nesvítí, až po ten zvláštní, melancholický smutek nad tím, jak strašně málo stačí, aby se z poloboha stal prosebník u upatlaného ponku.
Mohlo to být strašně jednoduché.
Mohl jsem se narovnat, zopakovat mu jeho vlastní slova o ztroskotancích a s gustem mu bouchnout dveřmi před nosem.
Jenže když vidíte chlapa, kterým sice pohrdáte, ale který má momentálně žaludeční vředy z toho, že neví, z čeho zaplatí dětem školy, něco se ve vás zlomí.
Možná je to slabost, možná jenom obyčejný soucit zpackaného světa.
Podal jsem mu hadr, aby si utřel ruce od toho laciného piva, které mu vyteklo, a ukázal jsem na druhou židli.
„Sedni si,“ řekl jsem.
„Napřed dopijeme tohle a pak se podíváme, co se s tebou dá dělat. Ale to sako si příště neber, tady bys ho zničil.“
Martin Irein
Září horké jako olovo: Kulka pro šéfa, kradoucího nápady
Mrtví muži nápady nekradou. Jenže můj šéf ještě žil. Září škvařilo město v oleji babího léta, korporátní mrakodrap páchl klimatizací a laciným parfémem. Seděl jsem tam a věděl, že krev poteče proudem.
Martin Irein
Zlomená křídla a horký asfalt: Sladká vůně podzimního zúčtování
Září pálilo jako levná bourbonová stopa v krku. Babí léto se rozlilo nad městem a vzduch byl plný zlatavého prachu, kterým se dusili nejen ti chudí. Vzduch sálal horkem, ale v mým žaludku tál led.
Martin Irein
Drsný odpal, horká krev, jedno ztracené dítě a pravda ostrá jako břitva
Letní slunce pálilo jako rozžhavená hlaveň devítky, asfalt tekl a vzduch voněl prachem, levným benzínem a chlastem. Seděl jsem v kanclu, pot ze mě lil a v hlavě mi vrtala jediná věc – kam sakra zmizela moje krev.
Martin Irein
Kancelářské krysy nemají rády horké olovo ani chladná data v digitální poště
Slunce pálilo do oken jako rozžhavený autogen. Vzduch v zasedačce byl hustý, že by se dal krájet rezavým nožem, a klimatizace líně vrčela svůj monotónní pohřební marš pro všechny přítomné.
Martin Irein
Olověný Jadran, horká krev a mořská schránka v šuplíku smrti
Vzduch v podkroví měl padesát stupňů a smrděl starým prachem. Vyhazoval jsem babiččiny krámy a potil se jako dveře od chladicího boxu na maso. Pak ze spodní zásuvky vypadlo něco, co rozhodně nemělo tvar účtu za elektřinu.
| Další články autora |
Přes sto let staré turbíny stále pracují. Česko ukrývá unikátní průmyslové dědictví
Voda, turbína a poctivé řemeslo. Zdánlivě jednoduchý princip dokáže fungovat neuvěřitelně dlouho....
Chytrá mapa ví, kde rostou! Dirigent Národního divadla našel hřiby jako z pohádky
Po dlouhém suchu se situace v českých lesích konečně mění. Aktuální mapa Českého...
Nový James Bond už je údajně vybraný. V tomto článku si přečtete jeho jméno
Jack Lowden, Callum Turner, Jacob Elordi, Paul Mescal, Harris Dickinson a Jack Barton. Jedno z...
Proč má pražské metro stěrač? V tunelech neprší, přesto ho vlaky potřebují
V podzemí neprší, přesto mají vozy pražského metra na čelním skle stěrač. Není tam pro parádu....
Stoleté stroje z Koh-i-nooru zůstanou ve Vršovicích. Továrna dostane nový život
Vršovická továrna Koh-i-noor se po letech uzavřeného provozu promění v novou část města. Historické...
Nákupní centrum na budějovickém sídlišti zmizí. Nahradí ho byty
Oblíbené nákupní středisko z minulého století na českobudějovickém sídlišti v ulici Jana Opletala...
Kroměříž září. První ročník městských slavností nabídne hudbu, umění i jídlo
Historické centrum Kroměříže ožije novou akcí, která promění město ve velkou kulturní scénu....

Objevily jsme parádní herní kufříky, které naše děti zatím nepustily z ruky
Léto a prázdniny jsou v plném proudu, což pro nás maminky znamená jediné – vymyslet atraktivní program pro děti a přežít dlouhé cesty autem nebo...
- Počet článků 590
- Celková karma 11,68
- Průměrná čtenost 362x
Dívám se tam, kam se jiní dívat bojí nebo štítí, a píšu o tom tak, jak to leží a běží – s humorem, který občas kouše, a s nostalgií, která občas studí.
Všechny mé články jsou 100% uhlíkově neutrální a vyjadřují stanovisko Ústavu pro ověřování smrtelnosti a Strany Konstruktivní Destrukce.
NEVĚŘTE NIKOMU, KOMU JE POD DESET!




















