Brachu Martine, také jsem musel pást husy. K potoku se mnou jejich husy také hnal stejně starý kamarád. Když jich byl plný potok a byl od nich pokoj, jsme se my dva dost zuřivě v trávě rvali jako některá zvířata abychom se nenudili. Teď mě napadá, že už nevím, jak jsme je rozeznali při návratu domů. Ty velice ftipně píšeš, určitě se jednoho dne staneš blogerem tisíciletí, to ti také od mého srdce přejitohle patří tobě

Milý Horste, my jsme se neprali, poněvadž buďto jsem je k potoku hnal sám nebo s o necelý rok mladší sestřenicí, takže jsme pak seděli na schodech k vodě a povídali si o všem možném. Tyto články jsou velice stručné, historek k vyprávění se odehrávalo více. Tobě hezký dnešní den.

Tetin houser mě asi 2x štípnul. Od té doby se hus bojím.

Kolega v praci mel take housera. Ten sice nestipal, ale jednou kdyz si v trafice na Vaclavaku kupoval cigarety musel z toho okenka vycouvat a uz se nenarovnal. nastesti jsme meli ve Stepanske zavodni doktorku, tak jsme ho tam odvedli, dostal vcelicku a za chvili byl zase jako proutek.