Lindino tajemství

S Lindou jsem se seznámil během vysokohorské túry. Překvapilo mě, jak je statná a vysportovaná. Zároveň mě to na ní přitahovalo, aniž bych tušil, co se dozvím.

Po prvních slovech jsme si vyměnili kontakty a brzy se začali scházet. Nepopírám, že jsem se zamiloval naprosto bezhlavě. Linda byla naprosto jiná než holky, které jsem kdy potkal. Statná, urostlá, nebojácná.
Po několika týdnech chození jsem ji vzal mezi své kamarády do našeho oblíbeného sport baru. Na obrazovce běžela fotbalová Liga mistrů a všichni jsme mohutně fandili. Jenže zatímco partnerky mých kamarádů seděly u vedlejšího stolu a tvářily se, že s tou bandou uřvaných primitivů nemají nic společného, Linda se přidala k nám. Fandila, komentovala vtipněji než Jaromír Bosák s Kubou Bažantem dohromady, a když dal tým, kterému jsme u stolu fandili, gól, křičela z nás všech nejhlasitěji. Nepopírám, že jsem si to užíval a závistivé pohledy mých kamarádů příjemně hřály u srdce.
Samozřejmě jsem měl obavu, že Linda fotbalové zaujetí jen hraje, ale během cesty domů, kam jsem ji doprovázel, mi vysvětlila, že naopak fotbal zaníceně miluje. Hřálo mě to u srdce, protože holek s láskou k fotbalu jsem nikdy moc neznal.
Když náš vztah postoupil do intimní fáze, opět jsem byl překvapen. Linda totiž i v sexu převzala dominantní roli. Trvalo mi, než jsem si na to zvykl, ale když mi dala najevo svou fyzickou sílu, uznal jsem, že je lepší se jí přizpůsobit.
Na podcenění její sily jednou dojeli mí kamarádi, o kterých už jsem psal. V jednu chvíli, když jsme se opět sešli ve sport baru, navrhli Lindě souboj v páce. Postupně je porazila všechny a vyhrané panáky do sebe obracela s bravurou zkušeného námořníka.
Pak přišel den, o kterém jsem netušil, že všechno změní. Linda ke mně přišla, podivně si mnula ruce a pomalu ze sebe soukala, že její máma bude mít narozeniny a hrozně ráda by mě viděla, takže jestli mi nevadí přijít v sobotu k Lindiným rodičům.
Překvapilo mě to, pak jsem si řekl, že proč ne, a Lindě to odsouhlasil. Podívala se na mě nějak smutně a řekla v kolik hodin mám přijít a že se nemusím bát, že rodiče budou určitě v pohodě.
V daný den jsem dorazil na místo, zazvonil, Linda mi přišla otevřít, šli jsme dovnitř, tam jsem její mámě předal kytici a vykoktal nějaké to přání. Linda mě představila a za chvíli jsme zasedli k obědu. Neušlo mi, že její rodiče nás pořád pozorují. Opatrně jsem se zkontroloval, ale žádnou skvrnu od polévky ani od omáčky jsem na sobě neměl. Ostatně ani Linda ne.
Po společném obědě a nezbytně nutné konverzaci mě Linda odvedla do svého pokoje. Tam jsem zažil překvapení. Její pokoj vůbec nepřipomínal dívčí pokoje. Naopak byl vybavený podobně jako býval kdysi vybavený můj pokoj. A co mě zaujalo, byla fotka Lindiných rodičů, mezi nimiž stál vysoký a statný kluk, od pohledu sportovec.
„A proč na té fotce nejsi ty?“ zeptal jsem se.
Linda se na mě podívala udiveně. „Ale já tam jsem,“ řekla tiše. „Pepo, musím ti říct to hlavní. Ještě před pěti lety jsem byla kluk. Chtěla jsem ti to říct, až na to bude správná chvíle.“
Podíval jsem se na ni. Měla v očích slzy.
Potřeboval jsem na vzduch. Lindu jsem sice miloval, ale takový šok mě úplně srazil.
Něco jsem zamumlal, vyběhl jsem ven a skoro půl roku jsem se nemohl na žádnou holku ani podívat, protože ve mně hlodalo, že co kdyby měla podobné tajemství jako Linda.