Korunka

Představte si takovou idylu rána pracovního dne. Manželský pár v nejlepších letech u snídaně. Hlavami se honí myšlenky, co nás v průběhu dne čeká.

Jak jste jistě poznali, opět se bude jednat o můj osobní zážitek. Inu, spokojeně snídám, když vtom mi připadne, že v pečivu, do kterého jsem se právě zakousl, je zapečena nějaká zvláštní kost. A nepřijde mi to správné.
Zamyslím se nad tím (a jak jistě už víte, protože mé články čtete pravidelně a děláte si z nich výpisky, se mi to zalíbí, takže se zamyslím ještě jednou) a přijde mi na mysl myšlenka, že kosti se obvykle uvnitř pečiva nenacházejí. Za pomoci jazyka a horního ústního patra se mi podaří ten zvláštní útvar zbavit nánosu pečivové hmoty a vypudit jej z úst ven.
A pak koukám, koukám, vlastním očím nevěřím, je to korunka. Není to však korunka švédská. Dokonce ani dánská, norská nebo islandská. Není to ani ta korunka, kterou dostane na hlavu vítězka prestižní soutěže Miss JZD Tvarožná Lhota (v jejíž porotě údajně zasedá jistý tlouštík z Návojné, ale tuto informaci nemám ověřenou, proto ji zde neuvádím). Je to korunka zubní.
Prohlížím si ji ze všech stran, zkoumám ji kousek po kousku, načež vejdu do koupelny, kde má drahá vyvolená dokončuje své zušlechťování, a svěřím se jí s nastalou situací.
Blanka se okamžitě projeví jako správná manželka, povzbudí mě několika dobře míněnými slovy, čímž se v mé duši rozvine neoprávněný optimismus.
Krátce po deváté hodině ranní (dobře, tak tedy minutu před půl desátou) volám do své zubní ordinace a slečně asistentce, přijímající můj hovor, ve dvanácti souvětích popisuji, co že se mi to stalo. S ohledem na to, že vím, jak je těžké sehnat zubního lékaře a jaké jsou u nich čekací doby, oceňuji, že jsem objednán hned na následující ráno.
V osudové ráno vykročím s úsměvem a dobrou náladou, dojedu na příslušnou zastávku, odposlechnu si dialogy několika žáků nedaleké školy, abych ve správnou chvíli zazvonil a potom plavným krokem lva salonů a krále plesů vstoupil do čekárny.
A tam na mě čeká hlavní zrada. Moji oblíbenou zubařku nahradil zubař. Na okamžik zaváhám, nicméně ten člověk se na mě usmívá, což je podezřelé, a usazuje mě do křesla, o jehož účelu si ani neodvážím pochybovat.
Po několika minutách zkoumání mého chrupu přichází nemilosrdný verdikt. Zbytek toho zubu musí ven a za tu dobu, během níž jsem v zubní ordinaci nebyl, přibyli minimálně dva zubní kandidáti nápravného zákroku.
Podléhám a poté, co je mi do spodní čelisti vbodnuta injekční jehla, následuje několikaminutové šťourání, tahání a nakonec je zbytek zubu slavnostně venku.
A dozvídám se, že během zákroku se objevila závada na zubu vedlejším, takže při příští návštěvě nebudou upravovány dva zuby, ale minimálně tři.
Ordinaci opouštím v mírně rozklížené náladě, nicméně brzy se mi vrátí optimismus, se kterým se objednám k hodině dentální hygieny a nakonec si domluvím i příští termín zubní rekonstrukce.