Kdo rád pivo z města Slaný, ten je navždy požehnaný

Jak jistě všichni mí světaznalí čtenáři vědí. Slaný bylo město měst, křižovatkou hlavních cest, léta Páně roku jeden tisíc pět set třicet šest.

Nebudu vás dnes zatěžovat historií o tom, jak to slánský měšťan Antoš do svých rukou vzal a svoje pivo vařit dal, díky čemuž byl mezi domy s právem varečným zdejší král. Ani o tom, jak tento zázrak přetrval a co o něm v starých knihách psal slavný jezuita Balbín, jenž to v Čechách sdílel dál.
V náboženské obci, do níž s mou drahou chotí patříme a jsme tomu moc rádi, se schází společnost různorodých a různě zaměřených lidí. Jedním z nich je kamarád Honza, kterého přestalo kdysi před lety bavit jeho dosavadní zaměstnání, pročež udělal takovou tu profesní otočku a stal se sládkem. A zjistil, že ve Slaném, kromě pivovaru Antoš, existuje ještě i jeden minipivovar, který zrovna sládka hledá.
Od té doby kamarád Honza vaří pivo ve Slaném a napadla ho skvělá myš Lenka, že by nám uspořádal exkurzi. Poté, co někteří z nás projevili nadšení (já nejvíce), zařídil i možnost prohlídky muzea v tamní Velvarské bráně.
Protože jsme cestovali hromadně, zaplnili jsme část autobusu č. 389. Dojezd do Slaného proběhl ve výborné náladě a pak nás čekalo město samotné.
Asi první, co uvidíte, když vystoupíte na slánském autobusovém nádraží, je kostel sv. Gotharda (nejvýznamnější slánská gotická památka).

Kostel sv. Gotharda ve Slaném – vnější pohled

Měli jsme štěstí, kostel byl mimořádně otevřený, takže nic nebránilo tomu vejít dovnitř a interiér prošmejdit.

Kostel sv. Gotharda ve Slaném, uvnitř

Interiér kostela svatého Gotharda ve Slaném

Po poutavém prohlédnutí interiéru kostela jako takového jsme pokračovali v cestě vzhůru, neboť na místní náměstí se musí do kopce.

Domovní znamení na jednom ze slánských domů.

Na slánském náměstí nás přivítal statečný a sebevědomý kocour (toto je reminiscence pro Honzu Pražáka, Kláru Tůmovou, Zuzku Zajícovou a další kočkaře:

Statečný a sebevědomý kocour na slánském náměstí

Čemu jsem naopak moc neporozuměl (a nebyl jsem sám), byly tyto různobarevné létající spermie:

Létající spermie u slánského náměstí

A to už nás přivítalo místo, u nějž si vždycky vzpomenu na verš:
„Ze Sydney je zase Slaný,
u Velvarský stojím brány.“

Legendární Velvarská brána (i s kohoutem na špičce – viz dále).

Uvnitř ní se nachází muzeum, ve kterém je popsána a zobrazena historie Slaného jako takového.

Artefaky spojené se slánskou historií.

Historický plán Slaného.

Úplně nahoře ve věži se nachází model Velvarské brány jako takové.

Po této exkurzi jsme se už pod Honzovým vedením vydali do minipivovaru, kde nám nejprve odprezentoval historii pivovarnictví v českých zemích a ve Slaném obzvláště, naplnil svým pivem, včetně nealkoholického, několik džbánků pro nás, provedl nás i provozem, abychom v závěru zasedli v přilehlé restauraci k bohapusté žranici.

Byl to povedený výlet ve skvělé náladě.

Zdroje uvedených citací: