Kantor Ctibor Houba

Prvorepublikový autor Jaroslav Žák sepsal několik knih na téma vztahu mezi učiteli a žáky. Jedna z nich nesla název „Študáci a kantoři.“

A právě v této knize Jaroslav Žák naznačil, že se může stát, a taky, že se často stává, že ze študáků, do kterých by to asi nikdy nikdo neřekl, se stávají kantoři.
Ctibor Houba byl odmalička pilný žák. V hodině matematiky listoval v Ročence českých matematiků, v hodině mateřského jazyka měl na desce lavice rozložená Pravidla českého pravopisu se Slovníkem spisovné češtiny, podobně byl vybaven i v jiných předmětech.
Řediteli Aloisovi Šuráčkovi pomáhal ráno z kabátu a odpoledne do kabátu, navíc, pokud mohl, nasazoval i sesazoval řediteli z hlavy klobouk. Každému kantorovi přidržel dveře při vstupu do třídy i při odchodu z třídy, navíc k tomu přidal uctivou poklonu.
Když se rozhodl stát kantorem, málokoho to překvapilo. Fakultou projel jako nůž máslem a najednou držel v ruce diplom, opravňující jej k tomu, aby stál na té vzdělanější straně třídy a předával znalosti řadám mladších generací.
„Budu přísný a spravedlivý,“ opakoval si několikrát denně. Měl štěstí, protože kromě učitelského místa získal i bydlení v garsonce necelých tři sta metrů od školy. Během zbytku prázdnin se seznámil s panem starostou (dcera Stela, třetí třída), panem lékárníkem (syn Květoslav, pátá třída), panem řezníkem uzenářem (syn Svatopluk, sedmá třída) i panem zelinářem (dcera Miluše, první třída, syn Jeroným, pátá třída).
Nastal přípravný týden. Ten se, milé děti, zpravidla odehrává v posledním kalendářním srpnovém týdnu. Kantoři se shromáždí ve škole, seznamují se s plány na nový školní rok, rovnají si učební materiály, a to toho je jim představen nový kolega. Ctibor Houba brzy znal ředitele Kraksenbauma, zástupkyni Vokáčovou, všechny ostatní kantory a kantorky, definitivního školníka Kruhlíka, uklízečku i školní kuchařku.
Po pěti dnech přípravného týdne nadešla poslední sobota před začátkem ostrého školního roku. Ctibor Houba pln vzrušení chodil po obci, když narazil na oznámení, že se večer koná tancovačka.
Rozhodl se, že na tancovačku vyrazí, aby trochu poznal místní ženy. A nebyl zklamán. V sále místního kulturního domu bylo žen od puberťaček po důchodkyně, od žen v krojích až po ženy v moderních oděvech.
Ctibor Houba prohlížel jednu po druhé a přemítal, kterou vzít do tance. Zaujala ho jedna bokem stojící dívka, která se tvářila velmi nesměle až polekaně. Kupodivu na výzvu k tanci zaujala kladně. Ctibor Houba byl potěšen, ovšem zároveň mírně zklamán tím, že na jeho otázky odpovídala jen „Ano“ nebo „Ne.“
Umínil si, že po tancovačce dívku doprovodí domů. Jenže když ji pak hledal, zjistil, že ji nemůže za nic na světě najít.
Neděli prožil v myšlenkách na učitelství i na tajemnou tanečnici.
Nastalo pondělí, kdy měl poprvé vstoupit do školy jako učitel.
„Budu přísný a spravedlivý,“ zopakoval si svoji mantru. Ani se nebál, když se dověděl, že jakožto nováček vyfasuje nejstarší třídu. „S těmi je nejvíc práce, proto je předhodíme každému nováčkovi,“ vysvětlil mu ředitel Kraksenbaum.
Do příslušné třídy vstoupil sebevědomě a radostně. Postavil se před stojící žáky a nadouval se jako holub.
Pokynul žákům k usazení se a nadechoval se k tomu, aby se jim představil. Vtom strnul.
V poslední lavici seděla a střídavě rudla a bledla jeho sobotní tanečnice.
Ctibor Houba pochopil, že své předsevzetí bude naplňovat velmi složitě.