Jak strýc Vejskal roztancoval celou dědinu

V dědině, ve které žije strýc Vejskal, se konala pouť ke svaté Aničce. A to je něco. Od rána nebylo v dědině k hnutí. Kolotoče, hračky a cukrová vata, do toho hity Michala Davida.

Strýc Vejskal se prošel mezi tím vším mumrajem, načež se těšil navečer do hospody. To se měla konat tancovačka, při které vždycky roztočil tetku Vejskalovou tak, že ta ještě dva týdny potom měla co vyprávět.
Jenže tentokrát to jaksi nebylo ono. Hudebníci přijeli ze sousedního okresu, neznali místní zvyklosti, a jejich písničky k uším sedících občanů a občanek nedoléhaly.
Strýc Vejskal se podrbal za jedním uchem, pak za druhým, pak odložil fajfku a řekl:
„A fčil všeci uvidíte!“
Vyškrábal se na pódium, odchytil si kapelníka z té skupiny, co tam hrála, a řekl mu:
„Přestaň hrát to, co hraješ, z teho se všeckým zakrúcajú ušiska. Začni hrát tu o tych štyroch párech bílých koní, ale to ti pravím, v pořádném tempu. Fčil!“
Kapelník jak byl z toho zblblý, začal hrát, strýc Vejskal se přiblížil k mikrofonu a začal do něho halekat:
„Štyry lišky v jedné díře…,“ a celý ten text, proložený výrazy, které jsou srozumitelné pouze pro znalce valašského nářečí, odzpíval bez chyby.
V sále bylo zprvu ticho jako v kostele. Ale už od druhé sloky byli všichni na nohou, tancovali jak o život a strýc Vejskal na pódiu přidával další a další sprostonárodní písně. Pak řekl kapelníkovi: „A takto to od fčilku hraj furt!“ a šel protáhnout po parketě tetku Vejskalovou.
Jediný, kdo z toho neměl radost, byl Jožin Kolísek. Musel zůstat jako jediný střízlivý, aby pak rozvezl všecky svým autem po dědině.
„To bylo hrozné,“ vzdychal ještě na výročí SNP. „Jednoho jsem nacpal do auta, druhý mi z něho vypadl. A ještě do mě cestou žduchali, ať jedu do další hospody.“
Strýc Vejskal se jenom uškňuřoval. A taky aby ne, když mu kapelník té muziky, která tam hrála, zaplatil panáka za každý text, který mu strýc Vejskal nadiktoval.