Inspektor Adámek a černá kniha

Inspektor Adámek nebyl tím typem inspektora, kterým byl legendární inspektor Trachta. Inspektor Adámek byl inspektorem školním, navíc okresním.

Vydal-li se OŠI (okresní školní inspektor) Adámek na jednu ze svých oblíbených inspekčních cest, rozdrnčely se ve všech školách po celém okrese telefony, načež ředitelé, jejich zástupci, výchovní poradci, učitelé, školníci, uklízečky a v neposlední řadě žáci a žákyně, ti všichni začali vyvíjet divokou aktivitu, aby ve škole bylo všechno v maximálním pořádku.
Toho dne přijel inspektor Adámek do školy v Brodivé Lhotě. Popovídal si s ředitelem, nakoukl do výkazů, zkontroloval zalití květinové výzdoby, navštívil několik tříd a následně usedl opět v ředitelně s ředitelem a jeho zástupcem.
„Nemohu,“ pravil, „vaší škole vytknout ani to nejmenší. Jste naprosto bez poskvrnky. Jen mi řekněte,“ ukázal, „ta červená kniha se zlatou ozdobou, k čemu slouží?“
„To je kniha cti,“ odvětil ředitel. „Tam zapisujeme mimořádně hodnotné činy našich žáků, mimořádné úspěchy a pochvaly.“
Inspektor Adámek pokýval hlavou a zeptal se znovu:
„A ta černá kniha vedle?“
„Ta slouží k opačnému účelu,“ vysvětloval ředitel. „Tam zapisujeme nejhorší prohřešky našich žáků. Čili to, za co žáky káráme a nabádáme je, aby s takovými činnostmi přestali.“
„A to mě zrovna zajímá,“ pronesl inspektor Adámek a poprosil ředitele, aby mu černou knihu podal.
Poté se v černé knize začetl a zděšen sledoval text:
„Josef Horák podrazil spolužačce nohu, čímž došlo u spolužačky k vyražení dvou předních zubů. Josef Horák zapálil strom před školou. Josef Horák rozlil po chodbě inkoust a smál se spolužákům, kteří na vzniklé louži uklouzli.“
Podobných prohřešků tajemného Josefa Horáka bylo tolik, že zabíraly deset stránek v černé knize.
„To bylo hrozné čtení,“ oddechl si inspektor Adámek, když černou knihu odložil. „A teď mi řekněte, jak skončil ten Josef Horák? Polepšil se nebo úplně propadl zločinu? A co vlastně dnes dělá?“
„Když dovolíte, pane inspektore,“ odpověděl třesoucím se hlasem bledý ředitel, „ten Josef Horák jsem já.“