Jj, od některých knížek se nedalo odtrhnout.

Večerní čtení bývalo často v tom nejnapínavějším okamžiku přerušeno nepřátelskou invazí rodičů do dětského pokojíku, vyhubováním, násilným nastolením nočního režimu a jeho vizuální kontrolou skrz kolaborantské prosklení panelákových dveří.

Ještě že okupační rodičovskou správu tehdy nenapadlo ty knížky zabavovat coby předmět, jímž byl přestupek či trestný čin mladistvého spáchán, takže se v závadové činnosti mládeže dalo pokračovat pod peřinou s baterkou MyDay od Kohinoru Děčín alespoň do té doby, než se Rychlým Šípům podařilo dostat někam do bezpečí, nebo než škuner kapitána Bontekoea vyváznul z té hrozné bouře.

Za kapitána Bontekoea máte osobní pochvalu nejvyššího stupně.

Chodit při čtení je plýtvání časem. Při čtení se musí běhat aby zároveň probíhal tréning ducha i těla. Velmi zajímavé je při čtení skákat o tyči.

Vašek

Já při čtení zásadně plavu.

Martine, též patřím do klubu knižních cestovatelů. Já občas i nastoupil do vlaku, co jel zcela opačným směrem. A na školním výletě jsem se při cestě lesem natolik zažral do komiksu Lips Tullian, že když jsem zastavil, abych otočil stránku, zjistil jsem, že můj další krok byl byl do prázdna, neboť jsem stál na kraji skály.

To je Ti docela podobné.

Ještě k tomu čtení při chůzi, čtení při jídle...

(a pak už dám pokoj)

- - -

Jako dětem nám to zakazovali coby neslušné, nezdravé,...

Ale vono na ty souběhy bohulibého a člověkulibého mohou být různé náhledy, třeba jako tady:

“Rebe, smí se při studiu talmudu kouřit?”

“To v žádném případě! To je neuctivé a nepatřičné.”

“Rebe a smí se při kouření studovat talmud?”

“To v každém případě. Takového studia není nikdy dost.”

Správně, z toho jsem tenkrát vycházel. Dlouhé roky mi to vycházelo jako závěrečný nevyvratitelný argument.

Záludnosti Y-větvení páteřních vlakových tras:

Můj postarší strýc od Rájce-Jestřebí se vracel ze školení kdesi u Ústí n.O.

Koupili mu jízdenku, posadili do vlaku a instruovali: “V Třebové musíte přesednout na osobák směr Brno.”

Strýce však postihnul mikrospánek a z prázdného vagónu ho vyhnala až úklidová četa v Zábřehu na Moravě.

Koupili mu jízdenku, posadili do opačného vlaku a instruovali: “V Třebové musíte přesednout na osobák směr Brno.”

Z blažené dřímoty vytrhnulo strýce až nešetrné cloumání revizora v Pardubicích. Ten po vyslechnutí jeho příběhu snad i nějak lidsky minimalizoval pokutu, odvedl ho na blízkou poštu a pomohl mu zavolat přes sousedy synovi, ať si přijede vyzvednout tatu do čekárny v Pardubicích hl.n., kam ho poté usadil a varoval: “A odsud se nehnete, i kdyby hořelo, dokud si vás tu osobně nevyzvedne ten váš Fanda a nikdo jiný!”

Taky pěkné.

Podobně jako když příbuzní od Vsetína posadili dědečka ve Vsetíně do vlaku a vysvětlili mu, že ve Valašském Meziříčí má přesednout.

Dědeček to pochopil po svém a přesedl na protější sedadlo a ohromně se divil, jak mohl skončit v Přerově, když jel do Bystřice pod Hostýnem.

Kdybyste byl čtenářem Rudého práva, tak byste daleko nedošel.

Na čtení Rudého práva jsou tu jiní kanóni.

Jako byste popisoval moje dětství - včetně těch přejetých zastávek :-)))

To jsem rád.