Neúprosná chlapská logika.

Děkuji

Chápu chlapcovy pohnutky. Do kopce se stojí hůř. Nelze stát kolmo k podlaze, kousek nohy přebývá. Nebo chybí. Musí se to kompenzovat pokrčením kolene, což může být nepohodlné.

To je přesně ono.

Vidíš, Martine a já si furt říkal, proč mě cestou busem z Čerňáku do Horních Počernic pokaždé tolik rozbolejí nohy. 😺

A už jsi na to přišel.

Nádhernej příběh...

zkusím se přidat: mému synovi bylo tak sedm let a tramvají jsme se po Praze přemísťovali poměrně často. Kluk vletěl do soupravy, vybral si nejbližší volnou sedačku, uvelebil se a sledoval cvrkot za skly tramvaje. Tenkrát ten vůz ale nebyl sice plný, nicméně sedačka byla volná jediná a spolu s námi nastoupila paní tak čtyřicet let. "Vstávej, Martine," zvedl jsem syna, který nerad uposlechl. "A zvykej si kamaráde na to," dodal jsem, "že už se v tramvaji do důchodu neposadíš!" Byl z toho chudák totálně zdrcenej.

A ještě jednu historku přidám. Taky je o sezení. Jako řidič tramvaje jsem byl kontaktován dámou zhruba padesátiletou, která mne vytáhla z kabiny a dožadovala se, abych z přepravy vyloučil asi pětadvacetiletého mladíka, který ji prý ohrožuje a je ožralej. Vylezl jsem z kabiny, mládenec měl v ruce flašku rumu a stál nad sedačkou paní, která si přišla stěžovat. Nebyl na plech, měl vynikající náladu a měl k ní důvod. Mně i celé tramvaji sdělil, že se mu narodil kluk. "Tak ho pusťte sednout," řekl jsem té paní. "Cože?! A to jako proč?" A ze mne to vyletělo: "No kdyby se mu udělalo blbě, tak si nazvrací do klína a nepobleje vás..." Tramvaj se rozeřvala smíchy a ku cti té dámy musím napsat, že si na mě nestěžovala, nejdřív jí tak trochu zacukalo v koutcích úst a pak se smála s ostatními. Ve zpětném zrcátku jsem pak z kabiny viděl, že si z láhve toho mládence i ucucla.

A do kopce je to vždy dřina.

Vašek

I v tramvaji.