Čtvrtý král

Často se stává, že máme určitou skupinu lidí zafixovanou v paměti jako trojici. Následně se ovšem stane, že jich původní trojice obsahovala mnohem víc.

Už od základní školy každý pozorný čtenář ví, že Dumasovi Tři mušketýři byli ve skutečnosti čtyři. To, že Čechovových Tří sester je ve skutečnosti asi tak sedm nebo osm, taky překvapí málokoho. Dnes odhalím čtvrtého z další trojice.

Asi každý z nás zná od dětství legendu o třech králích, kteří se měli jmenovat Kašpar, Melichar a Baltazar (to, že jejich předobrazy nebyly tři, nebyli to králové a nejmenovali se tak, ponechme nyní stranou). Ovšem málokdo ví, že existoval i čtvrtý král. Na jeho příběh jsem narazil relativně nedávno díky jedné rakouské pověsti.

Rakouská pověst vypráví o českém králi Eberhardovi, který byl dalším do party těch, kteří přišli navštívit čerstvě narozeného Spasitele a Vykupitele. Shodou okolností se o tomto narození dověděl se zpožděním, za což mohl – jeho hvězdopravec promine – jeho hvězdopravec, který místo pozorování hvězd šmíroval svým dalekohledem kdo ví koho.

Legenda, která tohoto hvězdopravce v souvislosti s českým králem Eberhardem zmiňuje, popisuje situaci, kdy české království ohrožoval nebezpečný drak. Když král Eberhard draka uviděl, měl podle historiků pronést větu: „Ten drak má tlamu jako můj hvězdopravec.“ Co tím myslel, nikdo dodnes nedekódoval.

Každopádně hvězdopravec králi Eberhardovi oznámil Ježíšovo narození o několik týdnů později a doufal, že mu to u krále projde. Jakmile král Eberhard oznámení od hvězdopravce přijal, podepřel si svou královskou rukou svou královskou bradu a hluboce se zamyslel. To se mu líbilo, takže se hluboce zamyslel ještě podruhé a potřetí. A pak se plácl svou královskou dlaní do svého královského čela a prohlásil: „Už to mám!“

Protože chtěl malému a téměř čerstvě narozenému Vykupiteli a Spasiteli přinést něco echt českého, zabalil do svého tlumoku olomoucké syrečky z Loštic a typicky hospodské brambůrky (ne ty moderní typu Lays a podobné; ty klasické hospodské za pár korun) a vyrazil na cestu.

Protože vyrazil později, dorazil i do cíle později. Předchozí návštěvníci se zlatem, kadidlem a myrhou byli už dávno pryč, když vstoupil český král Eberhard do proslulé betlémské jeskyně.

Josef s Marií naň koukali nedůvěřivě, neboť nečekali návštěvníka z královské linie. Král Eberhard jim vysvětlil, proč přišel, a rozbalil olomoucké syrečky z Loštic ze svého tlumoku.

Předpokládám, že všichni mí čtenáři, čtenářky neopomíjeje, se už se syrečky setkali. A tudíž vědí, jak to voní, když jsou syrečky po několik týdnů trvající cestě řádně uleželé. Nicméně podle pověsti Josef s Marií královi Eberhardovi poděkovali a pak jej vypoklonkovali z jeskyně s tím, že patrně budou muset své svaté dítě co nejdříve přebalit.

Tolik tedy rakouská pověst o českém králi Eberhardovi. Ovšem, je to opravdu jenom pověst, která se traduje u našich jižních sousedů už od dob, kdy jsme s nimi sdíleli císaře pána a jeho rodinu.

Na závěr si, jako správný humorista, dovolím jednu malou anekdotu.

A: „Pane kolego, ten váš pes pořád jenom spí.“
B: „Není divu, pane světa méně znalý kolego, to je totiž maxipes Šlofík.“