podobnou situaci se mi povedlo zažít, se žákovským družstvem jednoho okresního přeboru starších žáků.

Vyjeli jsme tenkrát do Chotěvic, k zápasu se nedostavil delegovaný hlavní rozhodčí, hlavní trenér našich žáků souhlasil, aby to pískal někdo z davu. No a pak se děli věci, přes polovinu jsme se dostali jedině při výkopu brankáže, nebo když jsme dostali gola. Fauly na naše hráče ty se tedy nepískali vůbec, pokud se dostal náš hráč náhodou k míči a blízko byl někdo z domácích, tak to byl okamžitě tresňák proti nám a takhle to jelo celý první poločas, když se domácí nabažili, že že hodně vedou a náš trenér , to začal komentovat, tak napřed dostal žlutou. Já jsem tehdy svému trenéru sdělil, že jsem to mohl klidně odpískat já, ale on to nechtěl.

ve druhém poločasu se to trochu zlepšilo, ale stejně to bylo jedno ale zajímavé na tom bylo spíše to, náš trenér nechtěl do zápisu o utkání nic napsat a mně to zakázel. Tehdy jsem u tohoto družstva fungoval jako vedoucí družstva.

Měl jsem svoje družstvo mladších žáků, kde byli všichni spokojeni, že si můžou zakopat

Podnětný zážitek.

Martine, a to jsi trefně popsal fotbal dospělých, kdybys viděl, co se občas děje na hokeji dětí, to bys teprve koukal. Tatínkové rozhodčí dokážou pro týmy jejich dětí vyčarovat faul z ničeho a po nájezdu, jsi jdou s nimi ještě plácnout. Ať žije fair play.

Sport je zdrojem inspirace.

Hm, klasika. Snad měl radši ukecat tu svou a zůstat v Rakousích.

Kdybych nevěděl, že píšeš fikci, tak bych si myslel, že jsi popsal běžné utkání v našem fotbale.

Vašek

Něco málo ze skutečného fotbalu v tom je.