Cena za výhru (7.)

Komise rozhodčích, která vždy vyhodnocovala, zda ti, na něž měla dohlížet, udělali více nebo méně chyb, probírala detaily víkendových zápasů.

Ve většině případů rozhodla stručně. Rozhodčí udělal chybu, bude pokárán. Rozhodčí udělal chybu, nicméně pokárán nebude, protože objektivní situace byla proti němu. Rozhodčí neudělal chybu, byl špatně informován asistentem a asistent bude pokárán. A tak dále a tak podobně.
Pak vzal předseda komise do ruky poslední zápis a tiše ho četl.
„Skalák,“ řekl nakonec, „zase neudělal ani jednu chybu. Domácí i hosté ho chválí. Skončilo to 3:3, byly tam dvě červené, na každé straně jedna, ani ty nikdo nerozporuje. To mi řekněte, jak to ten kluk dělá, že bez ohledu na to, jak ten zápas dopadne, si nikdo nestěžuje.“
„Vede ho Vrha,“ řekl jeden z členů, „to je zkušený delegátský pes, ten uřídí každého rozhodčího. Nad Skalákem si vzal patronát hned ze začátku. Ten kluk prý píská tak, že je na to radost koukat.“
„Vrha,“ pronesl zadumaně předseda, „no jo, taky kdysi pískal. Pak se začaly stahovat smyčky kolem Horníka a jeho party a Vrha se okamžitě nechal ze seznamu rozhodčích vyřadit. A když se to všechno zklidnilo, začal dělat delegáta,“ několikrát ťukl předseda do papíru opačným koncem propisky.
„Jako delegát si nevede zle,“ řekl místopředseda, „zná rozhodčí, u každého ví, jaký je, zná i ty místní šíbry, dovede si zjednat respekt. Ale tady se dívám na ty dva, které měl ten Skalák na čarách,“ ukázal do stejného papíru, který studoval předseda, „copak jim už ty tresty vypršely? Neměli ještě dva roky zákaz?“
„Měli,“ řekl předseda, „ale nahoře jim to odpustili, protože si posypali hlavy, dali něco na charitu a slíbili, že budou sekat latinu.“
Na chvíli zavládlo ticho. Pak předseda papír s posledním zápisem odložil.
„S tím nic neuděláme, musíme si zvyknout, že na Skaláka si nikdo nestěžuje,“ a formálně ukončil zasedání komise.

„No nekecej, Magdo,“ dorážely na Magdu Tušlovou její kolegyně z tanečního spolku, „že opravdu chodíš s tím rozhodčím.“
„Chodím, no,“ trhla Magda ramenem rádoby nenuceně. Ve skutečnosti se uvnitř rozplývala blahem.
„A jaký je?“ chtěla vědět Dita.
„To se nedá povídat,“ usmála se Magda. Měla s Dominikem domluveno, že pro ni po tomto jejím tréninku přijede. Proto nechtěla vycházet ven jako první ani jako poslední.
Nakonec vyšly všechny dívky ven společně. Magda zapátrala očima a odhalila opodál Dominikovo auto i samotného Dominika.
„To je on, tak čau, holky,“ zvolala a rozběhla se k němu.
V rukou ostatních dívek se objevily mobily a začalo kolektivní focení setkání Magdy Tušlové s Dominikem Skalákem u jeho auta.
Vítací a líbací fázi o několik minut prodloužili, teprve pak Dominik usadil Magdu, zamával ostatním tanečnicím, sám usedl do auta a zlehka se rozjel.
„Ta se má,“ vzdychla kudrnatá Barbora.

V sobotu pak Dominik pískal zápas, u kterého se ani moc snažit nemusel. Bylo jasné, že vyhrají domácí, protože soupeř přijel v osekané sestavě jen s jedním náhradníkem. Původně sice spolu s delegátem navrhovali, že utkání odloží, ale hosté trvali na tom, že je odehrají, i kdyby měli prohrát rozdílem dvou tříd. Nakonec i jeden gól dali, utkání skončilo hokejovým výsledkem 6:1. Domácí se tak přiblížili vidině postupu do druhé ligy, což byl mimo jiné sen jejich majitele.
Ani tentokrát nedostala komise rozhodčích žádný podnět k výkonu Dominika Skaláka.

Dostala ho až o dva týdny později. Tenkrát dostal Dominik opět jasné pokyny. Hosté vyhráli 1:0, jinak se po zbytek času neobjevil ani jediný náznak přímé střely na branku. Dominik dokonce dodržel i dohodnutý počet žlutých karet a utkání ukončil přesně, nenastavil ani sekundu.
Jenže domácí se rozhodli, že si budou stěžovat. Stížnost doputovala do datové schránky komise rozhodčích a ta se při zasedání hodně divila.
„Je to zvláštní,“ poškrábal se na nose místopředseda. „Domácí uvádí několik situací, ve kterých je měl Skalák poškodit. Jenže delegát Vrha,“ ukázal jiný dokument, „tvrdí, že k žádné sporné situaci nedošlo. Jeden z nich se tedy musí mýlit.“
„Je nejvyšší čas se na Skaláka podívat přímo,“ pronesl rozhodně předseda, „a abyste se nehádali, na jeho další utkání se pojedu podívat osobně. Kam je ten kluk na příště nominovaný?“

Tady prozatím končí ukázka z novely, která má pracovní název Cena za výhru. Bude-li zájem, čas a nálada, věřím, že se mi ji podaří časem celou dokončit. Podnětů je víc než dost.