Cena za výhru (5.)

Magda Tušlová si připadala ne jako v sedmém, ale jako v minimálně desátém nebi. Společnou fotku s Dominikem Skalákem vyvěsila na svůj sociální profil a doplnila desítkami srdíček.

„Tobě z něho regulérně hrabe,“ konstatovala její starší sestra. Nicméně když jí Dominik Skalák zavolal kvůli autorizaci rozhovoru, souhlasila, a dokonce mu na jeho prosbu nadiktovala Magdino telefonní číslo.
Pracovně se s ním sešla v redakci regionálního deníku, pro nějž pracovala. Dominik Skalák odsouhlasil vyznění rozhovoru a nenápadně mezi řečí prohodil, že si kvůli této schůzce vyměnil směnu v práci s kolegou.
„No jo,“ řekla mu při loučení Pavla Tušlová, „vždyť vy pořád pracujete ve svém normálním zaměstnání. Škoda, že se nemůžete věnovat jen fotbalu.“
„To je takový koníček, který docela leze do peněz,“ pokrčil Dominik Skalák rameny.
Rada od delegáta, aby si pořád držel své civilní zaměstnání a dával najevo svou neuvěřitelnou skromnost, padla na úrodnou půdu.

O několik dní později zavolal i Magdě. Ta byla z toho, že jí volá její idol a kluk, po kterém touží víc než po čemkoli jiném, naprosto u vytržení a kdyby po ní chtěl, aby urazila vzdálenost deseti kilometrů jen pomocí kotoulů vzad, udělala by to. Nicméně to po ní naštěstí nechtěl, jenom si domluvili posezení v kavárně, protože následující víkend má Dominik volno a mimořádně nebude nikde běhat po hřišti píšťalkou.
To volno byla jistá úlitba starším rozhodcovským matadorům, kteří brblali, že „ten mladej“ vždycky dostává ty nejlepší zápasy s velkou pozorností. Dominik se bleskurychle domluvil s delegátem, že vždycky jednou za čas nějaký ten víkend vynechá.
Pro Magdu přijel, odvezl ji a usadil v jedné z kaváren okresního města tak, aby seděli u stolu u okna. Většinu času stejně mluvila Magda. Prvotní šok, že je sama se svým idolem, opadl poměrně brzy, takže nyní ze sebe potřebovala všechno vysypat.
Dominik klidně přikyvoval, občas položil doplňující otázku a přitom svou společnici pořád sledoval. Věděl, že je v posledním ročníku střední školy, na jaře bude maturovat, a že po něm jede. To mu ke štěstí stačilo.

O dalších několik dní později se na stránkách jednoho bulvárního deníku objevil titulek „Nadějný rozhodčí Dominik Skalák (22): Kdo je jeho tajemná společnice?“
K titulku byla jako první uvedena fotografie, pořízená přes okno kavárny. Jako druhá byla fotografie, zachycující Dominika s Magdou před kavárnou a třetí fotografie zachycovala oba při nasedání do Dominikova auta.
Dominik Skalák měl, což Magda netušila, poslední slovo při výběru fotografií k příslušnému článku.

„Známý fotbalový rozhodčí Dominik Skalák se stal v posledních několika letech doslova kometou mezi rozhočími. Navzdory jeho mládí mu jsou svěřovány čím dál náročnější zápasy, i když prozatím v nižších soutěžích. Není divu, že se ho jeho zkušení kolegové z prvoligové listiny bojí, protože tuší, že by svým způsobem rozhodování mohl zbořit jejich proslulé kšefty.
Zdálo by se, že takový mladý člověk žije pouze fotbalem. I u nás v redakci panoval takovýto názor. Avšak během uplynulého víkendu se ukázalo, že i Dominik Skalák má čas na normální život. Naši reportéři jej náhodou objevili ve chvíli, kterou trávil v dámské společnosti.
Totožnost mladé ženy z fotografií, které čtenářům předkládáme, zatím neznáme. Každopádně bylo vidět, že si oba mladí lidé dobře rozumí a že mezi nimi přeskakují ty správné jiskřičky.
Jakmile zjistíme o Dominiku Skalákovi nebo jeho společnici něco nového, rádi vás budeme informovat.“
Pod článkem byla místo podpisu značka „kzl.“

Nakonec byli spokojení všichni.
Delegát, který byl rád, že mladý rozhodčí, kterého tak hezky vede, si vylepšuje reputaci.
Dominik, který si hlídal hlavně to, aby ho článek v bulvárním periodiku nepohaněl.
A nakonec i Magda Tušlová, která opět překonala prvotní šok a rozhodla se, že si pozornost, plynoucí z toho, že se vyskytuje po boku Dominika Skaláka, bude už jen užívat.