Cena za výhru (4.)

Utkání mezi dvěma kdysi prvoligovými mužstvy, nyní usazenými v druhé lize a s výraznou vzájemnou řevnivostí, bylo od počátku hodnoceno jako rizikové. Proto panovala velmi přísná bezpečnostní opatření.

Dominik Skalák si podal ruku s oběma kapitány, hodil mincí, ukázal domácím i hostům, kam se mají postavit, počkal správnou chvíli a pak zapískal. Utkání začalo.
Pamětliv dohody s delegátem vedl první půli tak, že mu nemohlo být nic vytknuto. Domácí po necelé půlhodině vedli 2:0 a po bezproblémovém průběhu skončil poločas jejich vedením 3:1. Spokojeni byli všichni.
„Pan rozhodčí, na to, jak je mladý,“ říkal trenér domácích, „řídí utkání citlivě a nezasahuje do něj. Jsme rádi, že vedeme a doufám, že stejně hladce zvládneme i druhý poločas.“
„Za to, jaký je výsledek,“ říkal trenér hostí, který dělal vše pro to, aby se na svého dnešního protivníka nepodíval ani periferně, „rozhodně nemůže pan rozhodčí, který naopak dělá vše pro férový průběh zápasu. Domácí jsou bohužel fotbalovější a vedou zaslouženě. Přemýšlím, co během přestávky udělám, abychom dokázali s výsledkem pohnout v náš prospěch.“
A v místnosti pro rozhodčí si povídal Dominik Skalák s delegátem.
„Podívej, Dominiku,“ říkal delegát, „zatím dobrý, ale teď budeš muset přepnout na jiné obrátky. Pamatuj si padesátou šestou, šedesátou čtvrtou a sedmdesátou osmou minutu. To budou chvíle, kdy bude mít Jarda s kamerou nějaké technické potíže. A kdyby to nevyšlo, budeš mít k dispozici ještě osmdesátou druhou, osmdesátou osmou a druhou minutu nastavení. Nastavíš čtyři minuty,“ dodal, když se Dominik zatvářil tázavě, „a kdyby to náhodou nestačilo, nějakou tu půlminutku přidáš, to se dá vždycky odůvodnit. Rozumíme si?“ a Dominik Skalák snaživě přikývl.
Druhá půle proběhla v souladu s dohodou s delegátem. V padesáté šesté minutě zahrávali hosté dost problematický trestný kop, který se naštěstí zakroutil do domácí branky. Aby taky ne, když obranná formace, které se ve fotbalové hantýrce říká zeď, stála o skoro metr a půl dál, než měla.
V šedesáté čtvrté minutě se z v podstatě vzájemného střetu dvou protihráčů vyklubala penalta. Hostující kapitán ji proměnil a radoval se z vyrovnání.
Sedmdesátá osmá minuta byla nejsložitější. Hra se zdržovala okolo středového kruhu, naštěstí jeden z hráčů podklouzl a pomezní asistent zázračně otočil autové vhazování. Míč tak letěl k domácí brance a Dominik Skalák už vymýšlel, jak to správně zaonačit. Naštěstí mu hráči tentokrát pomohli sami, protože domácí obránce ve snaze odehrát míč do bezpečí excelentní hlavičkou překonal vlastního brankáře.
Do konce utkání už jel Dominik Skalák ve svých tradičních kolejích, takže se na překvapivém vítězství hostujícího mužstva už nic nezměnilo.
Hosté se radovali, protože se přiblížili k záchraně. Domácí sice na rozhodčího soptili, ale jejich trenér jim vysvětlil, že si počkají na vyjádření komise.
Komise se vyjádřila, že zhlédla videozáznam celého utkání a neshledala žádnou chybu ze strany pana rozhodčího Dominika Skaláka.
Ten si tentokrát odnesl trojnásobnou mimořádnou prémii oproti jiným utkáním.

Dominik Skalák i nadále pendloval mezi třetí a druhou ligou. Během některých víkendů zvládl i dva zápasy, každý v jiné soutěži. A i když sem tam vzbudil pochybnosti, přímo na něj ukázat si zatím nikdo nedovolil.
Nyní seděl v útulné kavárně se sestrami Tušlovými. Zatímco Pavla na něj chrlila jednu otázku za druhou, Magda zamilovaně koukala, vzdychala a ani se nedotkla své sklenice s limonádou.
„A teď tu mám jednu otázku k tomu dnešnímu zápasu, napadla mě až během něho,“ řekla Pavla Tušlová, „snad vám to nevadí,“ a zabodla do Dominika Skaláka svůj pohled.
„Vůbec ne, ptejte se,“ usmál se Dominik.
„Víte, já jsem si všimla, že na začátku druhého poločasu, teď si nejsem jistá, jestli to byla čtyřicátá osmá nebo čtyřicátá devátá minuta,“ začala Pavla Tušlová zdlouhavě, „došlo v pokutovém území domácích ke hře rukou, kterou jste ponechal bez reakce a nechal jste pokračovat ve hře. Co vás k tomu vedlo?“
Dominik Skalák se zatvářil zadumaně. Pak začal pomalu a zdlouhavě: „Víte, to se stává často. Vy z pozice diváka vidíte určitou situaci jedním způsobem a já na hřišti ji vnímám trochu jinak. U hry rukou je potřeba vzít do úvahy, jestli je úmyslná nebo náhodná, jak k ní došlo a spoustu dalších detailů.“ Upil kávu a pokračoval: „V tomto konkrétním případě jsem hru rukou vyhodnotil jako neúmyslnou, protože došlo k nastřelení ruky míčem a bránící hráč na míč nestihl lépe reagovat.“
Pavla Tušlová si tuto odpověď zaznamenala a pak cukla hlavou ke své sestře. „To je moje mladší sestra Magda,“ řekla, „když se dověděla, že s vámi chystám rozhovor, nedala jinak, než že musí jít se mnou. Hrozně moc vás obdivuje,“ dodala s úsměvem.
„Opravdu?“ zvedl Dominik Skalák obočí.
„Hmmmm,“ udělala Magda a cítila, jak rudne.
„Když se dozví, že jste někde pískal zápas, shání si z něj fotky, na kterých jste,“ pokračovala Pavla.
„Moment, neplete si mě s někým z hráčů?“ usmál se Dominik.
„Vůbec,“ zasmála se Pavla, „hráči ji nezajímají, soustředí se na vás. Prý by dokonce s vámi ráda chodila,“ dodala už se smíchem naplno.
„Ségra, ty zmije,“ vyjekla Magda a zase zmlkla.
Dominik Skalák nejprve nereagoval. Pak si na něco vzpomněl.

„Bylo by dobré, kdyby sis našel holku,“ řekl mu jednoho dne delegát, „nemusí to být žádná modelka nebo celebrita, klidně ať je to nějaká obyčejná holka, ale dobré bude, když tě s ní budou vídat. Aby bylo jasný, že žiješ normálním životem, tohleto támhleto a tak. Chápeš, že jo?“
Dominik chápal.

„A mohla by se se mnou vaše sestra Magda vyfotit?“ zeptal se.
„Chceš?“ mrkla Pavla na Magdu. Ta vyvalila oči, ale rychle se vzpamatovala a přikývla.
„Prosím,“ podal Dominik Pavle svůj telefon s otevřenou aplikací na fotografování.
Pavla vyfotila svou sestru s Dominikem jeho telefonem třikrát.
„A ještě mým telefonem, jo?“ vyhrkla Magda a Pavla nacvakala dalších pět fotografií.
„Tady je moje vizitka,“ řekla Pavla Tušlová nakonec, „zavolejte mi, prosím, abychom se domluvili na autorizaci toho rozhovoru.“
Dominik přikývl. A nejen kvůli rozhovoru.

„Hm, holka pěkná, žádná extraliga, ale ujde,“ zhodnotil Magdu na fotografii v Dominikově telefonu delegát.
„Takže mi ji schvalujete?“
„Jasně, přijdeš s ní na pár akcí, kde vás spolu jakoby náhodou někdo vyfotí, napíše k tomu, že žiješ spokojeným partnerským životem a tvoje dobrá pověst se ještě rozšíří,“ ujistil ho delegát.
Dominik se pousmál.