Březnový příběh

Velký sled událostí, které na první pohled nedávají smysl. Člověk si není vůbec jistý tím, co se děje.

V březnu mi přišla pohlednice.
Z místa, jehož název mi nic neříkal.
Text byl psaný neznámým rukopisem. Moje adresa byla správná a pod pozdravem z neznámého místa byl podepsán Pravoslav Delong.
Žádného Pravoslava Delonga jsem nikdy neznal a neznám.
Na zrcadle v koupelně se objevil přilepený žlutý lístek, na kterém bylo propiskou napsáno:
„Omlouváme se za výpadek našich služeb, na nápravě pracujeme.“
Na okraji umyvadla ležela hromádka mincí neznámé měny.

V dubnu mi zavolalo neznámé číslo.
Hovor jsem přijal opatrně.
Volající se představila jako správkyně úschovy zavazadel na nádraží a zvýšeným hlasem se mě ptala, kdy si přijdu pro ten kufr, který jsem tam minulý měsíc zanechal.
Na nádraží jsem přitom nebyl aspoň pět let.
Když jsem dorazil, vydali mi těžký černý kufr.
Doma jsem ho schoval do sklepa.

V květnu ke mně v metru přisedla neznámá žena.
Začala se se mnou hned bavit o mém životě, jestli mám pořád stejné zaměstnání a jak mi rostou a kvetou kaktusy.
Nikdy jsem žádné kaktusy nepěstoval.
Když se loučila, řekla, ať pozdravuji Andreu.
Žádnou Andreu neznám.
Doma mě na vnitřní straně dveří bytu čekal přilepený zelený lístek, na kterém bylo propiskou napsáno:
„Prosíme o strpení, pracujeme na odstranění potíží s využíváním našich služeb.“

V červnu mi přišla další pohlednice.
Byl na ní obrázek sklenice vína a lahve v pozadí.
Text, psaný očividně ženským rukopisem, mi přál všechno nejlepší k narozeninám.
Narozeniny mám v prosinci.
Podepsána byla Helena Pastorčáková.
O žádné Heleně Pastorčákové jsem nikdy v životě neslyšel.

V červenci mi zavolala moje máma.
Hned v úvodu mi vynadala za to, že jsem zapomněl na její narozeniny.
Taktně jsem ji upozornil, že narozeniny má až v říjnu.
Sdělila mi, že jsem nevděčný ignorant.
V kuchyni jsem na dvířkách jedné skříňky našel přilepený červený lístek, na němž bylo propiskou napsáno:
„Naše služby budou již brzy obnoveny k vaší plné spokojenosti. Mezitím si zahrajte nějakou společenskou hru.“
Jestli se něčemu opravdu vyhýbám, jsou to společenské hry.

V srpnu jsem našel přede dveřmi svého bytu dva koše plné jablek.
V levém koši byla výhradně červená jablka.
V pravém koši byla výhradně žlutá jablka.
Na tři týdny jsem měl o přísun ovoce postaráno.

V září mi zavolal bratr a pochlubil se narozením dcery.
Upřímně jsem mu pogratuloval.
Až po skončení hovoru mi došlo, že mám pouze dvě sestry.

V říjnu mi z bytu zmizela televize.
Místo ní se objevila jiná, s dvojnásobně větší obrazovkou a prostorovým zvukem.
Po jejím spuštění se na obrazovce objevil nápis:
„Naši technici stále pracují na odstranění závady a obnovení všech služeb, které máte objednány.“
Svítil tam pět minut, až teprve potom naběhl normální program.

V listopadu mi zase přišla pohlednice.
Na obrázku byl mimozemšťan Alf.
Text, zase pro mě neznámým rukopisem, mi sděloval, že se má pořád dobře a že se těší, až se příště setkáme.
Podepsán K.

V prosinci mi z kuchyně kompletně zmizela moje stará bílá kuchyňská linka.
Namísto ní se objevila nová bleděmodrá.
Rovněž veškeré nádobí i jiné věci byly úplně nové.
Na kuchyňském stole ležel list vytržený z bloku, na němž bylo napsáno:
„Oceňujeme Vaši trpělivost, naše služby budou obnoveny v dohledné době.“

V lednu mi přišla pohlednice.
Na obrázku byl pes.
Text mi sděloval, že tam někde dobře vaří a procedury jsou velmi příjemné.
Podpis N.

V únoru mi přišel dopis.
Psalo se v něm, že všechny služby byly obnoveny a že jako omluvu za způsobené nepříjemnosti mám přijmout pozvání na zasedání rady zastupitelstva městské části.
Nešel jsem tam.