A proč ne pštros?

Už jsem několikrát uváděl, že cestování v MHD má své kouzlo, převážně a zejména díky odposlechnutým hovorům.

Tak tomu bylo i toho pátečního večera, kdy se poměrně slušně obsazená tramvaj šinula od Anděla k Malostranskému náměstí.
V jednom místě je pouze jedno sedadlo proti jednomu sedadlu. Na sedadle, které je zády ke směru jízdy, sedí mladá maminka s neposedným tříletým (odhadem) klukem. Naproti ní sedí mladá ženy podobného věku (jako podobného věku s tou mladou maminkou, ne s tím klukem).
Kluk dělá na tu druhou paní veselé obličeje, až ji rozpovídá.
Mladá žena pronese: „Ty jsi takový veselý kluk, škoda, že nemám taky takového.“
Kluk se na ni podívá a zeptá se zvesela: „A proč nemáte?“
Mladá žena pokrčí rameny a odpoví: „Čáp mi žádného nepřinesl.“
Kluk chvíli přemýšlí a pak se zeptá: „A holčičku máte?“
Mladá žena řekne posmutněle: „Nemám.“
Kluk se znovu zeptá: „A proč nemáte?“
Mladá žena odpoví: „Protože mi ani vrána žádnou nepřinesla.“
Kluk přemýšlí o něco delší chvíli a pak v tom přesném momentu, kdy tramvaj jede plynule a nikde nic nehvízdá a nevrže, a zároveň konverzace ostatních lidí utichnou, položí zásadní a důležitou otázku: „A proč jste to nezkusila s pštrosem?“
A na mladé ženě je vidět, že by ráda odpověděla, ale přepadne ji vlna smíchu.

Na závěr si opět neodpustím jednu malou anekdotu:
Vypráví malíř při vernisáži: „Chci zdůraznit, že na rozdíl od všelijakých AI výtvorů jsou mé obrazy malovány přímo a pouze mnou. Tím pádem jsou prosty jakékoli inteligence.“