Základním mottem blogů iDNES.cz zní: každý může psát, o čem se mu zlíbí a jak se mu zlíbí. Nicméně jen v případě, že respektuje pravidla hry.
A ta někteří blogeři nerespektují. Možná proto, že nechtějí, možná proto, že je jen neznají. Ať tak nebo onak, výsledek je, že se na hlavní straně blogu objevují články, které se do značné míry nebo zcela míjí se základními principy novinářské etiky. Proto jsme nyní v tom smyslu upravili Kodex blogera a ano, budeme přísnější.
Kodex blogera platný od 1.12.2015
Víme, že blogeři vesměs nejsou profesionální novináři, pokud ale chtějí psát o závažných tématech, musí si nejzákladnější principy pro psaní článků osvojit. Autoři, kteří tyto principy nerespektují, pracují obvykle s nevěrohodnými nebo žádnými zdroji, oblíbeným zdrojem bývá i agentura JPP, tedy Jedna paní povídala, či hoax. Články v tom případě bývají pouhými koktejly pravd, polopravd a nepravd, z nichž jejich autoři konstruují a za fakta vydávají závěry, o nichž jsou skálopevně přesvědčeni. To ale pro seriózní článek nestačí.
Podobné články se sice tváří jako takřka investigativní žurnalistika, přitom ale slouží spíše jako zbraň pro šíření té či oné doktríny. Metoda "jsem přesvědčen, že to tak je, tudíž to tak je" je ale u témat, která se přímo či nepřímo dotýkají konkrétních lidí, nepřípustná.
Pokud někdo má za to, že přistání na Měsíci se ve skutečnosti odehrálo v hollywoodských ateliérech, nechť. Jestli je kdo přesvědčen, že dvojčata odpálili sami Američané, nebo že vlády celého světa v dokonalém utajení pouští na prostý lid z letadel chemikálie, aby byl lid poslušnější, co by ne. Legrace musí být. Jestli ale někdo vystupuje jako (obvykle poslední statečný a nezávislý) autor, který odhaluje věci, "o kterých mainstream mlčí", musí to dělat korektně.
A je přitom zcela a naprosto jedno, v čí prospěch či neprospěch bloger píše, koho nebo co kritizuje, či naopak obhajuje. Je zcela legitimní psát kriticky či naopak vstřícně vůči komukoli a čemukoli, pokud k tomu autor užívá korektní prostředky.
Budeme proto striktně a uznáváme, přísněji než dosud, vyžadovat, aby články na hlavní straně blogu byly relevantně ozdrojované a byly prosty generalizujících odsudků, svatoválečnické rétoriky ap.
"Cenzura!" ozvou se jistě mnozí. Kdo se ale podívá pozorně, najde na blogu ostře vyhraněné články vůči čemukoli a komukoli, stejně jako články obhajující či dokonce adorující. O cenzuře tedy těžko mluvit, jakkoli víme, že řada lidí je přesvědčena o tom, že blogy cenzurujeme, stejně jako řada jiných lidí je přesvědčena o tom, že dáváme prostor extrémistům, a používá všechny možné páky k tomu, aby dosáhla svého. Marně, nutno podotknout.
Jak řečeno výše, naše filozofie je jednoduchá - piš o čemkoli a komkoli jakkoli, zachovávej u toho ale pravidla hry. Je jistě legitimní názor, že svoboda projevu je nedělitelná, a buď je, nebo není. Nic mezi. A stejně legitimní názor je, že svoboda projevu, pokud neobsahuje druhou stranu téže mince, tedy zodpovědnost, je pouhá parodie na svobodu projevu. My zastáváme ten druhý názor. S tím, že blogy jsou tu nejen pro blogery, ale také pro jejich čtenáře. Jaká bude úroveň blogů, taková bude i úroveň a očekávání čtenářů. Ti blogeři a čtenáři, jimž konvenují rychloobrátkové, nedůvěryhodné články (hlavně, že teče krev), si jistě najdou jiné pole působnosti. Na hlavní straně Blog iDNES.cz to ale nebude, jak ostatně někteří blogeři již z vlastní zkušenosti ví.
Jan Dvořák, Tereza Janků, Tereza Boehmová, Petra Bangová
