Zejtra napořád nabízí novou energii, říká fotograf Petr Čunderlík

Dnes má film blogera iDNES.cz Rudolfa Havlíka Zejtra napořád slavnostní premiéru v kině Cinestar na pražském Andělu. Pozítří se rozletí do celé republiky. K fotografické dokumentaci filmování si Havlík vybral kolegu blogera iDNES.cz Petra Čunderlíka.

Vica Kerekéš v akci.Petr Čunderlík

Jak byl film přijatý na festivalu v Karlových Varech?

Velký sál v hotelu Thermal byl narvaný. Dokonce se strhnul boj o místa a byl pěkně tvrdý. Tohle jsem v kině ještě nezažil, aby se lidé tak hádali. Jeden měl lístek s číslem sedadla a druhý argumentoval tím, že hlásili, že od teď jsou všechna neobsazená místa volně k dispozici. Při představení štábu a herců byl dlouhý potlesk a na konci ještě delší. Předpokládám, že by lidé netleskali a nesmáli se v místech, kde to autoři zamýšleli, pokud by ten film nefungoval.

Co nového Zejtra napořád do české kinematografie přináší?

Novou energii, která má schopnost přilákat českého diváka do kina. Na výrobě filmu se podíleli nesmírně talentovaní lidé, krom jiných musím vyzdvihnout práci Ondry Konvičky na hudbě, kameramana Vaška Tlapáka a herce Pavla Baťka - pro mě vycházející hvězdu českého filmu a charakter, kterých moc není.

Jakou atmosféru nastolil Rudolf Havlík na place?

Ví, co chce a umí si o to říct. Občas mě překvapoval, jak jistě a rázně si o to jako režisér-amatér dokázal říct. Většinou byla na place příjemná a uvolněná nálada, ale byly i okamžiky, kdy vládlo napětí a trochu stres, protože se věci táhly a utíkal drahocený čas.

rozhovoru pro Blog iDNES.cz.

Která scéna se točila nejdéle, která naopak na první dobrou?

Na první dobrou se musela jet scéna s převráceným autem, ale vlastně se jela dvakrát, protože napoprvé se auto nepřevrátilo a nějak se poničil nájezd. Většinou se záběr opakoval čtyřikrát až šestkrát podle potřeby. Možná celkově nejdéle se natáčela scéna bitky mezi Pavlem a Zygyho kámarády.

Je profese filmového fotografa pouze okrajová mezi ostatními členy štábu?

Má svoji důležitost stejně jako ostatní profese. Nepřeceňoval bych ji, ale ani nepodceňoval. Fotografa mají všichni rádi, protože jim dělá hezké fotky, ze kterých pak koukají vzpomínky. Co se týče zaměření, máme hodně společného s kameramanem. Zajímají nás podobné věci - světlo, úhly, kompozice a atmosféra.

Jak je tato práce prestižní a placená?

Vytváříte formou fotografií v podstatě malá umělecká díla. Dosažená úroveň a kvalita pak určuje vaši prestiž. Být dobrým fotografem je určitě prestižní profese. Lidským okem přijímáme asi osmdesát procent všech informací o okolním světu. Filmový fotograf zachycuje podstatnou část informací o lidech při natáčení a tyto informace jsou velmi chtěné a žádané. Placená je tak, jak se dohodnete s produkcí a režisérem. V tomto případě však šlo kromě peněz i o snahu pomoci Rudovi a zároveň možnost získat zkušenosti. Nebyla to plná cena.

na jeho blogu iDNES.cz

Co šlo Havlíkovi výborně a co naopak méně?

Šly mu výborně aranžované skoky do výšky a motivace celého týmu. V tom je opravdu skvělý. Naopak vůbec nezvládal dostatečně spát.

Jak se Vám při focení spolupracovalo s hvězdami?

Měl jsem z toho trochu obavu, ale ti lidé jsou profesionálové, a proto jsem neměl s nikým žádný problém. Většinou mi sami pomáhali a byli mimořádně kooperativní. Někteří se mnou měli svatou trpělivost.

Jak s nimi komunikoval Havlík?

Některým vykal, některým tykal, ale všem dokázal říct, co chce. Vzájemně pak ladili výslednou podobu scény. Spolupráce mezi herci a Rudou prostě fungovala. Dával jim hodně volnosti.

Filmování stojí velké peníze a záběry se musejí natočit za krátkou dobu. Panuje na place nervozita, uvolněnost nebo mix obojího?

Některé scény můžete točit víckrát, ale na některé máte pouze jeden pokus - třeba při převrácení auta. Mnohdy čekáte na konkrétní světelné podmínky, které také netrvají věčně a je potřeba vše stihnout - v těchto momentech nebyl čas na srandičky a tvrdě se makalo, protože každé zdržení pak stojí velké peníze.

ukázky z filmu Rudy Havlíka Zejtra napořád.

Jak moc odvážný podnik je dnes v Česku točit film?

Pokud jste zahraniční produkce, můžete získat od českého státu zajímavé finanční pobídky. Filmová infrastruktura je v Česku na dobré úrovni. Máme tu velmi šikovné lidi. Zasadním je pro úspěch scénář a energie celého managementu. Ten ji musí umět přenést taky na štáb a herce. V tomhle je Ruda výjimečný - dokáže lidi okolo sebe strhnout, což považuji za klíč k jeho úspěchu.

Je pro fotografa příjemný úkol tento proces fotit?

Některé části natáčení si pamatuji pouze skrz hledáček. V některých vypjatých a emočně výživných momentech musíte udělat prostor kameře. Občas to bylo frustrující, ale zcela pochopitelné.

Jak se k vám chovali herci, když jste je rušil v zákulisí?

Nejsem typ fotografa, který je pro fotku schopen udělat cokoliv. To mám asi od přírody, kterou převážně fotím. Ze začátku jsem se vždy zeptal, zda můžu fotit a dopředu hlásil, že se omlouvám. Po čase jsem si zvykl a snažil se fotit tak, aby se zachytilo něco zajímavého, ale byl zachován respekt soukromí a nálady dotyčného.

Myslíte, že film u českého publika uspěje?

Do filmu dali všichni strašně moc ze sebe. Už to je dobrou pozvánkou do kina, protože jak znějí první slova filmu: "Každou noc miliony lidí usínají s tím, že změní svůj život." Mně se během tří let od prvního focení do posledního záběru minulý pátek na MFFKV změnil a tento film v tom hraje nezanedbatelnou roli.

Adam El Chaar