„Holka z Moravy“, co je ekonomka a u toho píše blogy a fejetony. A když toho má dost, zveřejní všechno v knize. Zkrátka Zuzana Hubeňáková, aktuálně s želízkem v podobě knihy Žena na tahu. Chcete si ji přečíst? Zahrajte si!
S knihami se letos roztrhl pytel. Po Viktorii Besó, Jaroslavu Čejkovi a Martě Kučíkové je tu v krátké době další kniha, tentokrát od Zuzany Hubeňákové. Jmenuje se Žena na tahu, ale nejde o alkoholickou sondu do pražských putyk ani psychologické drama v podobě dlouhé šachové partie. Je to přesně naopak. Žena na tahu je spíše knihou lehkou než těžkou. Zároveň víc veselou než vážnou. Ostatně, stejná je i její autorka. Víc veselá než vážná. Jedna z blogerek roku Zuzka Hubeňáková.
Zuzano, je to rok a půl, co jsi byla Tepláková bohyně. Jak je to teď, kdo je Žena na tahu?
Jako Tepláková bohyně jsem se specializovala na bezcílné pokusy ovládnout domácnost, usměrnit děti a do toho se pokoušela kvalitně roztáčet kola kapitalismu. Ve skutečnosti se mi spíš roztáčely děti, domácnost ovládla mě a kapitalismus mě dokonale usměrnil.
Co jsem Žena na tahu, vsadila jsem víc na jednu kartu. Přešla jsem na volnou nohu, potažmo volné ruce a mozek, které se teď plně soustředí na psaní přes den a na děti odpoledne a večer. Jelikož čím dál více píšu reportáže pro Magazín MF Dnes, jsem tu a tam v tahu, abych nabrala materiál.
Mimochodem - služební cesty jsou náročné až nesnesitelné, jako například ta, co vedla na pánský striptýz. To se nedalo vydržet. Musela jsem si tam vzít kamarádky, aby mě tam udržely. Tak těžký je život reportérky.
Žena na tahu... člověk si pod tím představí takřka cokoliv. Prozraď, co čtenář v knize najde!
Podobně jako u Postřehů teplákové bohyně a Vstupte bez klepání se jedná o krátké veselé texty. Tentokrát reportáže a fejetony doplnily i statusy z Facebooku.
Jak jsi zcela správně uvedl, název naznačuje minimálně tři výklady. Navíc ještě ten, že jsem na tahu ve hře o profesní růst, kterou s manželem musíme hrát, abychom všechno zvládli vybalancovat. Tematicky je tam tedy o něco víc mimorodinného dění.
Máš dvě děti, zahradničíš, pracuješ... kdy proboha stíháš psát? Jak to děláš? :)
Prací se mi stalo psaní, takže mám celý den, než děti přijdou ze školy a školky. Nicméně komplikuje mi to naše Róza, korela, která má pocit, že některé klávesy nepotřebuju, tak se mi je snaží vyklovnout. Pereme se tady u laptopu o každé písmenko, proto mi to psaní nejde tak rychle, jak bych chtěla. (Což je samozřejmě výmluva jak hrom.)
A pozor! Jen ze staré známosti ti prozradím, že jako únik ve chvílích absolutního vzduchoprázdna v hlavě jsem začala šít sukně. Už mi to celkem jde, šiju i zakázkovou výrobu. Od toho, kdy jsem si do sukně zašila špendlík a našla ho pak při usednutí usedínkou, což se můžete taky dočíst v nové knize, jsem se celkem posunula.
Někde jsem četl, že tě srovnávají s Halinou Pawlowskou. Těší tě to?
Převelice! Těch srovnání jsem slyšela už víc (například s Betty MacDonaldovou a jejím Vejce a já nebo ikonami povídkového humoru Šimkem a Grossmannem, což je samozřejmě nejvíc, ačkoliv je to dost přehnané). Co mě ovšem hodně potěšilo, bylo srovnání Ženy na tahu s knihami Ivana Krause, kterého mám také velmi ráda a při sestavování knihy jsem ve skrytu duše myslela na To na tobě doschne nebo Moje rodina a jiné katastrofy. Toto srovnání zatím použil jen kmotr knihy Petr Vydra, který je obecně velmi všímavý, protože manželovi řekl, že vypadá jako Kevin Costner. Je potřeba říct, že se tím stal v naší rodině velmi oblíbeným.
Jsi blogerka roku, napsalas úspěšné knihy, co bude dál? Kde je další meta?
Román. Nebo aspoň novela. Toužím po „opravdové“ knížce, kde bych se musela mnohem víc potrápit s dějem. Zatím je to meta nedosažená, první pokus o novelu redaktorka nepustila do dalšího kola pro přemíru vtipů. Co funguje v krátkém útvaru, je v delším textu prý únavné.
Mám to obrovské štěstí, že se znám s Alenou Mornštajnovou, mimo jiné autorkou famózní knihy Hana, která se nabídla mi s psaním pomoci. A je velmi přísná, takže jestli se dohrabu ke zdárnému konci, jsou jenom dvě možnosti - buď se se mnou Alena přestala kamarádit, protože jsem napsala nějakou krávovinu, nebo to bude dobrý příběh.
Zatím zpracovávám kostru příběhu. A bojím se. A nevěřím si. Ovšem cítím i jisté vzrušení a radost, že to vůbec zkouším.
Začínala jsi tady poměrně zostra, ovládla jsi blog a čtenáři tě vynesli na vrchol. Co bys doporučila lidem, kteří se chtějí prosadit tak jako ty? Nějaký univerzální návod?
Jsem blogu nesmírně vděčná. Přísahám, že to není fráze. Nebýt této možnosti vyzkoušet si, co funguje, získat okamžitou zpětnou vazbu, díky akcím pořádaným redakcí se seznámit se zajímavými lidmi, jsem si jistá, že bych místo zpracovávání kostry příběhu jen přetěžovala svou kostru, ohnutá pod náporem stresu někde v kanceláři.
Svůj lokální úspěch přikládám především štěstí a děkuji za něj také svým prvním věrným čtenářům, kterým jsem i věnovala první knihu. Atmosféra pod prvními blogy, umístění v soutěži Bloger roku a první nabídka psát pro tištěnou verzi MF Dnes – to jsou největší okamžiky mého psaní. A pak samozřejmě první kniha. To bylo ještě lepší než první dovolená v Jugoslávii.
Co se týče rady, žádnou nemám. Sama bych při psaní nějaké potřebovala. Pokud tedy soudím podle sebe, pomohlo mi například brát vážně kritiku lidí, kteří mají podle mého podobný vkus. Samozřejmě že hroutit se nad každým komentářem pod blogem nedává smysl. Ale pokud mi deset lidí řekne, že text pochopili jinak, než jsem ho zamýšlela, není asi problém v nich.
Knížka Žena na tahu může být i vaše! Stačí správně odpovědět na tři otázky:
Kolik knih má Zuzana Hubeňáková "na kontě"?
V kterém vydavatelství Žena na tahu vyšla?
Kdo byl spoluautorem jedné z knížek Zuzany Hubeňákové?
Správné odpovědi prosím posílejte do 26. 12. 2018 na e-mailovou adresu admin.blog@idnes.cz. Výherce zveřejníme do týdne od ukončení soutěže.
