Reportáž v CNN jsem nečekal ani ve snu, říká plyšový reportér Kabir

Najdou se takoví, kteří na Blog iDNES.cz proklouznou pod pseudonymem. Tváří se přitom, jako by se nechumelilo. Jedním z těch šťastných je Kabir. Svou myší dírou se dostane kamkoli, třeba na party v Grandhotelu Pupp. Vzhledem k tomu, že je zcestovalý, umí vařit a za pouhý rok si získal spoustu fanoušků, už jsme si ho tady nechali. Momentálně sbírá zážitky na jednom tropickém ostrově kousek od Afriky.

Kabir v KrkonošíchArchiv Kabira

Co zrovna teď Kabir provádí?

Momentálně se snažím oddělit slepené chlupy od opalovacího krému a vyčesat písek z plyše. Dostal jsem nabídku vyrazit na Zanzibar. Kde a co to je, jsem neměl tušení. Říkal jsem si: ,Zanzi vem čert, ale ten Bar nezní špatně.´ Zabalil jsem plavky a jsem tu. Ale ten písek - mám ho snad i ve švech!

Proč váš blog není z masa a kostí?

Protože nejsem řezník. Ať se vyfotím, jak chci, vždycky vypadám stejně. Nemůžu tam mít fotku z kůže, když mi někdo jednou přišil plyš.

Jak jste se k blogování dostal?

To bylo rychlé. Odehrálo se to přesně mezi koupí zimních bot a baterek do hodinek. Už jsem tam prostě dýl sedět nechtěl. Zadíval jsem se přes sklo a pak už stačil jeden jediný pohled z očí do očí a už mě táhli z regálu dolů. Pak už to jelo rychle. Pokladní mě chňapla pod krkem. PÍÍÍP! ,Zabalit jako dárek? Zákaznická karta? Ne? Tašku? …ujeme… danou!´

Bloguje na iDNES.czkabir.cz

Odkud pochází jméno Kabir?

Za všechno může mé nejoblíbenější tričko Tygr z Mompračemu. 

Na Blog iDNES.cz se pseudonymy povolují jen výjimečně. Jak jste svou plyšovou identitu obhájil před administrátory?

To bylo lehký. Zjistil jsem si, kdo tam tomu šéfuje. Pak jsem tam vlítnul, tasil svoji šrajtofli z limitované série „chudý jako kostelní myš“ a nenápadně se zeptal: ,Tak kolik?´ Ba ne. Bude to znít nudně, ale prostě jsem se slušně zeptal a pak čekal. Když jsem se dozvěděl, že je to proti pravidlům, tak jsem se s tím smířil a šel si po svých. Ale asi jsem se líbil, a pak jednoho dne přišel povzbudivý e- mail.

Inspiroval jste se k tomuto typu sebeprezentace někde jinde nebo je plyšová myšlenka vaše vlastní?

Vsadím svůj pravý myší šev vedle ocasu na to, že jsem v tomhle směru jediný. Pochybuju, že najdete někde jinde druhýho Kabira.

Inspiroval se za dobu Kabirova působení někdo vámi?

Nevím o nikom, kdo by se neinspiroval. Vaří se mnou každá rodina a málokdo si vybírá výletní destinaci, aniž by se podíval do mých cestopisných reportáží – od dobytí Severního pólu přes dobití ve Spojených státech a vegetariánský výlet za kanibaly do Oceánie po cliffhangerování v Nízkých Tatrách a mé bodající počátky s včelařením. Spousta lidí navázala i na moji pomoc v pražském psím útulku, kde jsme zajistili krmení pro všechny jeho obyvatele na několik měsíců. Asi před rokem jsem na jedné společné charitativní akci Andreji Babišovi poradil: „Andreji, měl bys tady s tím něco konečně udělat!." Kdyby ne, bůh ví, jestli by to dotáhnul až na strážce pokladničky!

Měl jste v dětství hodně plyšáků? Spíte s Kabirem?

Nejenom plyšáků. Měl jsem taky sušenou trávu a šachy z mrkve. Já do postele nesmím stejně jako dvorní pes Ajša. Ta ale pravidla pravidelně porušuje.

Jak se na Vás dívá okolí, když připravujete fotografickou část svého blogu?

Pozoruji mírné tendence k úsměvu, pozvednutá obočí, shovívavé pohledy, časté mrkání levým okem, sem tam ťukání na čelo, které většinou ale velmi rychle přechází do blízké spolupráce při focení. Trošku adrenalin to byl v Hollywoodu, kde jsem se neplánovaně potkal s Garfieldem, nebo když jsem vyrazil vlakem do Rumunska, kde to byla samá pastička.

Jste s Kabirem jen na blogu nebo na každém kroku?

Jsem doma jak na blogu, tak vlastně všude. Prošel jsem mnoho domácností a nesl se v nejednom baťohu. Často mě balí i do jedné z bot, takže abych odpověděl přesněji na vaši otázku - jsem zároveň i na každém kroku. Navíc v poslední době se u několika lidí v mém okolí projevila závislost na sýru. Je na nich taky pozorovatelný mírný předkus horních zubů a děs v očích kdykoli něco klapne.

Neuvažujete o břichomluveckém videoblogu?

Pracujeme na tom. Prozatím se jedná o břichomluvecký videoblog ve znakové řeči točený za tmy. 

Jaká je cílová skupina vašeho blogu? Píšou vám hodně ženy?

Moje cílová skupina se nedá rozlišit na muže a ženy, nedá se rozlišit ani věkem. Já hraju na nervy a do noty spíše lidem, kteří mají rádi nadhled, optimismus a dokáží se sami sobě ještě zasmát. A jestli mi píšou hodně ženy? Ano, ale taky muži, děti, strýcové a tety. Dostal jsem už nabídky k sňatku - většinou od žen, nabídky ke společné dovolené, k vánočnímu stolu i pod něj. A to je mi jen něco přes rok.

Plyšák na Severním pólu - taková situace neodpovídá představě o infantilním dospělákovi. Jak se dá drsný polárník dohromady se symbolem útulné teplé postele?

Byla tam sakra zima. Když jsem si usmyslel, že bych tam na sever mohl vyrazit, polárník pan Jakeš byl už dávno na Špicberkách. Ale jak jsem říkal, mám hodně přátel, příznivců, milovníků a milovnic - stačilo udělat jen oči. Všichni napli síly a už to jelo. ,Neznáte někdo někoho, kdo..?´ Tak to funguje vždycky. Každý přece někoho zná. A dostat plyšovou myš na Severní pól, to chytlo za srdce každýho. Ten symbol teplé postele bych si prosím příště odpustil – byl jsem na pólu já nebo vy? Byl jste u kanibalů vy nebo já? Víte, co zakusí plyšová myš v domácnosti, kde je štěně? Tak prosím pryč s tou teplou postelí nebo se neznám.

Bavili se s Kabirem ostatní účastníci expedice nebo ho ignorovali jako vrtoch kolegy?

Byl jsem v expedici s Angličany, a protože jsem skončil v angličtině u třetí lekce a dál se nikdy pro svoji lenost nedostal, tak jsem každé ráno, když jsem se hrabal ze stanu, slušně pozdravil, vyčasoval sloveso být a tím byla konverzace ukončena. Moje slovní zásoba nestačila ani na anglické zhodnocení počasí. Ani to blbý ,to je zas zima!´ jsem se nenaučil. Ale myslíte, že bych měl tak krásné fotky a film z takové dálky, kdyby mě ostatní ignorovali? Já myslím, že ne. A jestli můžu využít tohoto rozhovoru, tak tímto všem, kteří se i jenom malilinko podíleli na mé myší expedici, děkuju.

Jak se Kabirovi cestuje? Dostává nějaké slevy?

Slevy na co? Jako akci na plyš nebo plyšové týdny? Většinou jsem zkroucenej někde mezi náhradním objektivem a zabaleným řízkem, nedej bože mrznu někde dole v letadle v cargu. Cestuje se mi skvěle, ale jsem jako Goro, bílý pes - pořád se vracím. Teď mám v plánu vyrazit do Llanfairpwllgwyngyllgoge-rychwyrndrobwyll llantysiliogogogochu, a tak se učím základy původní waleštiny. Vesnici s tímhle názvem prostě musí navštívit každý trošku normální - i já.

Máte hodně přátel?

Bude to znít asi nadneseně, ale mám více přátel, než jeden obyčejný člověk. Asi to dělá ta uklidňující šedivá plyš. Upřímně nevím, ale jak říkam - když si vemu něco do hlavy, tak se prostě jenom zeptám. ,Neznáte někdo někoho, kdo..?" A většinou to klapne. Pokud jsem ve skupině, kde mě zná jen jeden člověk, je tento člověk na začátku cesty označován jako podivín. Postupně se ale jeho role mění a na konci putování procházím všema rukama účastníků zájezdu a objevuju se na všech fotografických kartách. Začne to vždy nevinně při první fotce. První majitel mě někam posadí a než zaostří, už se přidává druhý, že by mě posadil jinam a jinak a pak příjde třetí a řekne, že bych vypadal hloupě, ať mě radši vyfotí támhle. No a tak to začíná vždycky.

Jeden z našich blogerů Karel Boháček nedávno zakoupil potkana. Co  by mu Kabir vzkázal?

Ať Karla moc nedráždí, protože je ještě v reklamační lhůtě. Já jsem si v létě pořídil psa. Včera ukazovali v televizi, že si někdo pořídil domů lva, takže podle mě je potkan ještě oukej.

Kromě cestovatele je Kabir taky festivalový reportér. Jaká je jeho oblíbená parketa?

Asi nejraději mám tu karlovarskou z hotelu Pupp. Každý rok, když se koná filmový festival, tak se vloudím do takzvaného Bartoškova boxu a tam mezi pátou a šestou parketou - úplně vlevo u zdi, je taková skulinka, kterou když se protáhnete, tak je hodně vidět. Všichni, kdo se protáhli, tak vědí. Další oblíbenou je každá první u vchodu do divadelního bufetu. Na tý už je většinou jasný, co se podává.

Kam byste z hlediska žánrů plyšového refernta zařadil?

Plyšového referenta? S tímhle titulem každý patří do žánru tragédie. Řadím se do kategorie ,chci ho číst, protože vím že se vždycky zasměju a v záplavě těch děsivých zpráv a informací, která mě každý den válcuje, je to sázka na jistotu.´

Kabir taky vaří. Kde se to naučil a co mu nejvíc chutná?

Tady musím s pravdou ven. Vaří za mě někdo jinej, já se jen vezu. Sem tam se vyfotím s kouskem pórku, hovězím nebo kokosem, a pak už se jenom těším, až padne očekávané: ,Ke stolu!´ V momentě, kdy se schyluje k mytí nádobí, házím svoji oblíbenou myšku a mizím. A co mám nejraději? Cokoliv, co zbyde. Preferuji sýrové před syrovým.

Plánuje Kabir expandovat do dalších zájmových sfér?

Nejenom zájmových. Mám nakročeno mnohem dál - chci být při tom i po tom. V dětství jsem měl přezdívku Expandátor.

Co třeba odhalování korupčních afér?

No, odhalování jako takové nezní špatně, ale korupční aféry mě díky bohu zatím nechávají oblečeného. A lepší je si z toho dělat legraci, než pak jít svědčit. Odjakživa se děsím křížového výslechu i stehu.

Už jste Kabira někdy ztratil?

To je jasný, že jsem se ztratil. A tolikrát, ale pokaždý mě někdo našel. Horší je to s tím, že mě čas od času hodí do koše a slyším slova jako ,už ho nechci ani vidět! Už mě ta myš nebaví!´ A toho se bojím asi více než dne, kdy zjistím, že mi definitivně praskla plyš. 

Který Kabirův blog byl nejúspěšnější čtenářsky a který karmicky? Který se nejvíc líbí jemu?

Tady si první místo zaslouženě odnesl článek o psí slečně z popelnice, kde nešlo o nic jiného, než o třítýdenní štěně vyhozené v letních vedrech v Praze k popelnicím. O štěně, na které jsem se byl v útulku podívat a nedokázal odejít domů sám. Pojmenoval jsem ho Ajša a od té doby nesmím doma na zem a musím se držet miminálně dva metry nad zemí, jinak je po mě veta. No a pak samozřejmě moje pokoření Severního pólu, to se přeci jen tak každému nepoštěstí. No a takový recept ze života na Perník od baby tchýně taky nebyl špatný. 

Jaké nejzajímavější diskusní ohlasy Kabir zaznamenal?

Nejzajímavější byla asi reportáž na CNN s nepřekonatelným Richardem Questem. To jsem nečekal ani ve snu. A přesto se mi to zdálo. Ale vážně - asi ,chci si Tě vzít!´ a ,pojď si zahrát s naší kapelou, budeš mít druhej hlas a druhý housle.´ Nebo mi psal pán z Afriky, že zdědil obrovské jmění, se kterým neví, jak naložit a potřebuje ho na chvíli uklidit na můj účet. Tak jsem teď jak na trní a hned jak to přijde, tak se stěhuju do větší díry.

Od září do prosince se Kabir v idnesácké blogosféře odmlčel a vrátil se až na naše volání. Znamená to, že už ho to tolik nebaví?

Tady bych v tom asi žádného zakopanýho psa neviděl. I den plyšové myši má jen dvacet čtyři hodin. Každý si musí sám uvědomit, jak je prožije, ať je to člověk nebo myš. A jak jsem psal, od léta přibyl doma pes z popelnice, který musí čtyřikrát denně ven.

Jakou mají návštěvnost Kabirovy osobní stránky kabir.cz?

Na kabir.cz jsem doma. Mám tu zvonek, ošoupanou rohožku a v rohu uleželý parmezán. Tady jsem začal, tady to mám rád, tady také zůstanu. Kdo mě má rád, může kdykoli zazvonit a vejít. Co se týká návštěvnosti, tak Strahov ještě nevyprodám, ale 19 tisíc fanoušků na Facebooku moc plyšovejch myší nemá. Na závěr bych chtěl každému z nich osobně zamávat a pozdravit je, takže podle abecedy...

Adam El Chaar