Známá sportovkyně, lyžařka v boulích a blogerka Šárka Sudová, sestra akrobatické lyžařky Nikoly, se aktuálně nejvíc věnuje mateřským radostem, ale na sport nezapomíná a stejně jako další blogeři se zapojila do Letní výzvy.
Trenérka a blogerka Veronika Šimáčková vymyslela ve spolupráci s Nadací Naše dítě charitativní běžecký projekt, kdy se v červenci a v srpnu bude běhat pro 5 letého autistického Filípka, který potřebuje asistenčního pejska, jehož výcvik stojí 230 000 Kč. Do akce, která je určena i něběhajícím začátečníkům, se zapsali i zkušení sportovci jako například Šárka Sudová. Trochu jsme ji vyzpovídali.
Šárko, co vy a běh, jaké jsou vaše největší běžecké úspěchy?
Nemůžu se pochlubit žádnými metály, rekordy, ba dokonce ani diplomem ze školního přespoláku, přesto se často cítím jako mistryně světa - vždycky těsně po doběhu, když si uvědomím, že jsem se zase zničila a že to zase bylo dobrý. Neběhám pro výsledky, ale pro radost. Za největší úspěch považuju svou několikerou účast na Adrenalin Cupu (extrémní výběh na Lysou horu v rámci štafetového závodu), kdy jsem se z hecu přihlásila, nezdrhla ze startovní čáry, držela v prvních metrech krok s českými běžeckými esy, odtrápila si 16km brutálního kopce a nahoře vždycky našla ještě špetku síly se usmát a říct si: Za rok už se snad nepozvracim.
Jejej, zvracení, snad nám neběžce nevyděsíte... Co byste poradila začátečníkovi, který aktivně nikdy neběhal?
Jednoznačně zvednout se a vyběhnout a na přípravu se prozatím vykašlat. Ono by totiž mohlo zůstat jen u ní a to by byla škoda.
Jaké vybavení je podle Vás pro začátečníka nejlepší?
Trencle, triko, kecky. Stejně jako pro profíka.
Co pro vás běh v životě znamená? (Odreagování? Nutnost? Regenerace? Drill? Rekreace? Nutné zlo?)
To všechno dohromady a ještě něco navíc. Když jsem vrcholově lyžovala, byl běh zakázaným ovocem kvůli narušované dynamice a rychlosti. Když jsem vinou tří zlomených obratlů lyžovat přestala, byl běh snem, který se po mnoha týdnech natěšeného čekání splnil. Pak to byl útěk z pracovní reality, meditace, vrtání se v sobě samé, hon za sexy postavou i těsně před třicítkou, obvyklá náplň rande s mým chlapem-běžcem. A teď na mateřské? Bolestivá připomínka toho, že už si ho nikdy neužiju s čistou hlavou a odpočinutým tělem. Taky nutné zlo, abych na něj definitivně nezanevřela. A sen, že mi ty přistřižený křídla zase jednou narostou.
Křídla určitě narostou, o tom u vás nepochybuji! Od kdy vlastně aktivně běháte?
Běh pod trenérským dohledem ve všech jeho formách mě provázel přípravou na zimní dovádění v boulích od útlého dětství. Nejvíc chutnal okolo dvacítky, kdy jsem ho měla prakticky zakázaný. Když jsem boulovat přestala, stal se běžnou a podstatně méně exotickou součástí mého bytí. Myslím, že bez něj by se mi zavařil mozek.
Umíte si představit, že byste běhat nemohla?
Umím. A právě ta bezmoc žene člověka dopředu, aby jednou (zase) mohl. Přestat jsem nechtěla, vždycky jsem chtěla naopak znovu začít.
Pamatujete si na svůj první uběhnutý kilometr?
Přesně ne, ale hádám, že to bylo v nějakém peprném tréninku, jehož smysl jsem coby revoltující děcko absolutně postrádala. Takže to určitě bylo strašně hnusný, bolavý a uslintaný.
Kolik kilometrů odhadujete, že tak za léto (červenec, srpen) cca uběhnete?
Raději neodhaduju, ale sním o tom, že mě mateřské povinnosti pustí do lesa alespoň jednou týdně, když už ne denně. Běhám i s kočárkem, případně s pubertálním a nezkrotitelným štěnětem mých rodičů, ale to se snad ani nedá počítat.
Už jste se zaregistrovala do letní výzvy?
Ano! Jsem ráda, že mohu takhle sportem pomoci.
Rozhovor připravila: Tereza Boehmová
Více o výzvě a jejích pravidlech si mužete přečíst v článku:
Letní běh a soutěž blogu iDNES.cz o nejlepší „běžeckou“ povídku
