Sportovec Patrik Waldhans je ve světě OCR překážkových závodů známý pod přezdívkou Batman, což lehce napovída i cosi o jeho schopnostech. Závodí v týmu Barbaři a sportovní zážitky popisuje i v jeho blogu tady na iDNESu.
Trenérka a blogerka Veronika Šimáčková vymyslela ve spolupráci s Nadací Naše dítě charitativní běžecký projekt, kdy se v červenci a v srpnu běhá pro 5 letého autistického Filípka, který potřebuje asistenčního pejska, jehož výcvik stojí 230 000 Kč. Do akce, která je určena běžcům i sportovcům začátečníkům, se zapsali i zkušení závodníci, jejichž zkušenosti a rady vám celé léto budeme přinášet. Zapojil se i Patrik Waldhans.
Patriku, ročně absolvuješ desítky různých extrémních překážkových závodů, takže tě hned tak něco nepřekvapí, přesto, co považuješ za svůj největší dosavadní úspěch?
Když bych musel vybrat jeden závod - můj osobní a největší úspěch je zvládnutí a dokončení Spartan Race Ultra Beast v USA loni v říjnu. Tam jsem si skutečně "sáhl na dno". Byl to jeden z nejtěžších závodů, do kterého jsem se kdy pustil, ale dokončil jsem ho!
Četla jsem tehdy tvůj "report" z onoho závodu a muselo to být vážně moc těžké. Přiblížíš trochu pro ty, co Spartan Race závody nesledují, o co jde?
Trať Ultra Beast měří zpravidla 42 km a obsahuje přes 50 překážek a řadí se po právu mezi nejtěžší závody typu Spartan Race. Celá trasa obsahuje kontrolní body - checkpointy, které musí závodník proběhnout v časovém limitu. Tedy: když se například závodník nedostane do 6 hodin od startu do cíle prvního kola, je diskvalifikován. Závod, který jsem absolvoval v USA měřil 49 km a obsahoval přes 80 překážek. Běželi jsme 2x stejnou trasu, kterou o den dříve jednou běželi závodníci Mistrovství světa ve Spartan Race. Nejnáročnější byla nadmořská výška, převýšení, studený vítr a náročný terén. Nebýt mé přítelkyně Karolíny, Veroniky Šimáčkové a dalších, kteří mě na trati podpořili, vykašlal bych se na to a skončil. Největší a psychicky vyčerpávající boj se odehrával u mě v hlavě. Představa, že 2x běžíte stejnou trasu, kde když jste udělali chybu v kole prvním, možná ji uděláte i ve druhém. Překážku, kterou nenávidíte musíte zkusit překonat ještě jednou, to si moc lidí asi nedokáže představit. Ale ten pocit v cíli... letos do toho jdu znovu!
Můžu se tě jako zkušeného běžce zeptat, co bys poradil začátečníkovi, který aktivně nikdy neběhal? Jde jen tak se zvednout a vyrazit?
První krok je vždycky se zvednout a něco začít dělat. Každý by si měl ale uvědomit, že běh je jako každá jiná věc. Když se chceš naučit cizí jazyk, můžeš číst knihy a učit se sám, ale rodilý mluvčí, je pro výuku vždy lepší. Takže podle mě je potřeba se poradit s člověkem, kdo už nějakou dobu běhá a nebo rovnou najít trenéra.
Jaké vybavení je pro začátečníka nejlepší?
Stačí pohodlné oblečení a dobré boty. Boty by měly být pohodlné a měly by sedět. Existuje řada prodejen a obchodů, kde je možnost provést diagnostiku chodidla a doporučení správné obuvi. Určitě bych ale začátečníkovi nedoporučoval nechat si vnutit hned ty nejdražší boty. Co když ho to třeba přestane bavit? ;)
Co pro tebe běh v životě znamená?
Přirozený pohyb, který mi dává pocit volnosti a způsob vybití negativní energie. Zároveň mi pomáhá se posouvat dál, jak v osobním, profesním i sportovním životě. A když už jsem na závodě a běžím, je to největší adrenalin a zážitek ze všech.
Bylo to tak vždy nebo se tvůj vztah k běhu formoval časem?
Začínal jsem s fotbalem a běh jsem nesnášel, tedy přesněji - nesnášel jsem trénink běhu. Pak ale přišel první OCR a závod a všechno se změnilo. Běh je mojí součástí.
Od kdy aktivně běháš?
Aktivně běhám druhým rokem. Jinak sportuji od malička, začal jsem hrát fotbal jako skoro každý kluk. V 18 letech jsem si ale přetrhal kolenní vazy a musel jsem operaci. Rozhodl jsem se k fotbalu už nevrátit a zkusil bojové sporty jako thajský box a MMA. A pak přišly extrémní překážkové závody (OCR) a já se zamiloval a to hned 2X - do OCR a také do mojí přítelkyně, kterou jsem díky závodění potkal.
Tak to zní jako pohádka se šťastným koncem. Přesto. Občas nám osud nepřeje. Umíš si ještě představit, že bys běhat nemohl?
Kdyby to nešlo krátkodobě, tak bych si musel najít jinou alternativu. Kdyby to bylo napořád, tak si to představit neumím. Ale, abych byl upřímný, mám chuť přestat po každém intervalovém tréninku nebo závodě, když už fakt nemůžu a říkám si: „Proč to vlastně dělám???!!!“
Pamatuješ si na svůj první uběhnutý kilometr?
Ty jo... tak to fakt ne... ale asi to hodně bolelo. Pamatuju si ale velice dobře na první běžecké tréninky v přípravě na sezónu ve fotbale. Dvoutýdenní soustředění – první týden dvoufázové běžecké tréninky, schody, kolečka kolem hřiště, běhání v poli, výběhy sjezdovek nahoru. To bylo peklo a to jsem byl ještě hodně malý, tedy menší než jsem teď.
Kolik kilometrů odhaduješ, že v rámci výzvy tak za léto uběhneš?
To záleží na mé trenérce Terce Beitlové. Odhadem to vidím to tak na cca 200km +-.
Už ses do výzvy zaregistroval?
Určitě, jsem tam zapsaný i s přítelkyní Karolínou a chystám se zapsat první kilometry.
Rozhovor připravila Tereza Boehmová
Blog Patrika Waldhanse na iDNES.cz najdete zde
Více o výzvě a jejích pravidlech si mužete přečíst v článku:
Letní běh a soutěž blogu iDNES.cz o nejlepší „běžeckou“ povídku
Nebo se podívejte na videa:
