Na blozích iDNES.cz jsou kreslené vtipy Petra Červeného k vidění něco přes tři roky. Nedávno z nich uspořádal elektronickou knížku Bez humoru ani ránu, která vyšla v nakladatelství E-knihy jedou.
Když jsem si prohlížela vaše blogy, všimla jsem si, že necháváte mluvit čistě svoje obrázky. Informace o sobě "zbytečně" nezveřejňujete. Mluví se vám skrz vtipy líp?
Ve sloupku pod fotkou je skutečně jen pár obecných vět, které zůstaly nezměněny od založení blogu, a nějaké bližší informace o mně tam chybí úplně. Ne snad, že bych o sobě neuměl nebo nechtěl něco sdělit, ale blog jsem před časem zakládal za účelem prezentace svých kreseb a nemyslím, že by na tom bylo třeba něco měnit. A je to možná tak, jak říkáte, někteří blogeři píší, já se vyjadřuji prostřednictvím svých vtipů. Někdy reflektují současnou situaci, roční období, počasí nebo něco, co momentálně hýbe společností, ve většině případů jde ale o nadčasové, obecné záležitosti. Byť může jít třeba o starý, otřepaný vtip, když se ho podaří hezky ztvárnit, tak pobaví a o to přece jde.
Kdo je tedy Petr Červený?
Je to muž, stár 34 let, pokud tento rozhovor vyjde po 1. lednu, tak 35. Narodil jsem se v Plzni a tomuto městu zůstávám věrný, pominu-li několik let, strávených na vysoké škole. Pracuji ve Fakultní nemocnici jako lékárník.
Čímž jste rovnou zodpověděl jednu z mých dalších otázek. Všimla jsem si, že mezi vašimi obrázky jich je dost z lékařského prostředí...
Pokud se denně pohybujete v nějakém oboru, logicky vás častěji napadá jak nějak ztvárnit témata, se kterými se běžně setkáváte. V mém případě se tedy jedná o zdravotnictví obecně.
Pamatujete si svůj první kreslený vtip?
Co si tak vybavuji, výtvarná výchova byla ve škole vždy mým oblíbeným předmětem, nevím, jestli jsem kreslil dobře, ale určitě rád. Ke kreslenému humoru, který vytvářím teď, nebyla ale cesta rozhodně přímočará. Tuším, že prvními pokusy, kreslenými pod lavicí a určenými pro pobavení spolužáků, byly postavičky typu Rudy Pivrnce. Postupně jsem se pak nějak s koncem střední školy „prokreslil“ až k svému stylu. V prvním ročníku na vysoké škole jsem se šel zeptat na redakční schůzku studentského časopisu, jestli by neměli zájem o moji tvorbu. Řekli ano a někde tam v té době by byl k nalezení první vtip ve stylu, který kreslím doposud. No a od té doby se to se mnou veze.
Mezi vašimi obrázky nechybí ani černý a řekněme nekorektní humor. Po nedávných událostech v Paříži mi na mysli vytanul časopis Charlie Hebdo, jehož autoři se stali obětí teroristů. V této souvislosti – máte nějakou hranici, za kterou už nejdete? Nebo obecněji: je něco, o čem by se vtipkovat nemělo?
Černý, drsný ani nekorektní humor mi rozhodně nejsou cizí. A vtipkovat se dle mého názoru dá o všem, nicméně vždy v takových mezích, aby to stále zůstalo humorem. Nevzpomínám si, že bych kdy musel řešit nějakou svoji pomyslnou čáru. Nemám rád vulgarismy, ty skutečně v mých vtipech nenajdete a ani si nelibuji v humoru o sexu, byť tam by se jednalo o téměř bezednou studnici témat. Politická ani náboženská satira mým šálkem čaje též nejsou. Tímto výčtem bychom měli spektrum ožehavých témat téměř vyčerpané, proto snad mohu klidně usínat s vědomím, že kandidátem na oběť terorismu rozhodně nejsem.
Spisovatelé mívají svoje literární vzory: máte svůj i vy?
Nemyslím si, že bych kdy měl někoho konkrétního za svůj vzor a toho se snažil napodobovat. Spíš bych otázku stočil na kreslíře, jejichž tvorbu mám rád a vždy mě pobaví a inspirují. Jména jako Pavel Kantorek nebo Vladimír Jiránek hovoří za vše. Ze zahraničních autorů je to například Uli Stein.
-red-
