Děkuji velmi pěkně za to, že můžu být čtenářkou a občas pod některý blog něco připsat. Jsem velmi potěšena, že jsem byla vylosována a na poukázku se velmi těším a už i vím, co si koupím. Díky vám všem za to že jste a že jdete s kůží na trh.

Děkuju Patrikovi, Hanýžce, Helence, Terezce, Věrce a týmu blogů iDNES za uspořádání tohoto setkání v prostředí obzvlášť důstojném a inspirativním! – Obzvlášť ovšem děkuju všem soubložícím kolegyním a kolegům, s nimiž jsem se zas mohl setkat! A děkuju přírodě/bohům (nehodící se škrtněte), že počasí bylo milostivo, děkuju šplouchající Čertovce, děkuju kampskému pěvnému ftactvu, děkuju cateringovému týmu... i oni byli fajn! Jen škoda, že to nemohlo být delší, tentokrát to vskutku prchlo nadmíru rychle, nestačil jsem pohříchu poklábosit s mnohými, s nimiž bych poklábosil rád.

A protože do finálního sestřihu videa se nedostal poslední verš s pointou mého limerikového exprompta, drze je tu uvedu celé:

Ve Werichově vile

bylo to velmi milé,

teď půjdu slavit dál,

cítím se jako král –

což je dost pošetilé.

Pokud přežiju, ještě zvládnu tu štreku a bude-li se setkání blogerstva konat i napřesrok, třeba na shledanou. – A samozřejmě mne i v budoucnu potěší, když se spolubojovníci z blogiště zase zastaví tady u mne, na kus kafe, kus cigára či kus řeči – což ostatně natěšeně očekávám už přespříští týden.

Člověk je na pár dní a co se tu děje, to se člověk nestačí divit :).

Paní Valíková, na srazu blogerů se NIKDY nestalo, že by byl kdokoliv odmítán. Pamatuji časy, kdy na srazy chodili pan Matějka nebo pan Petr Paulczyňski, kteří byli věčně ve sporu s administrací a mohu Vám zaručit, že ještě dneska si můžeme vzájemně zavolat, pokud bychom cokoliv potřebovali. Ve dne, v noci. Nesouhlas nutně neznamená nerespekt.

Pokud jde o čas akce, neměli jsme moc na výběr. Werichova vila má svá pravidla a byli jsme moc rádi, že sraz můžeme zorganizovat v tomto luxusním prostoru, protože osmnáct nám je zkrátka jen jednou. Mrzí mě, že doba trvání akce nevyhovovala, ale nikdo z nás s tím nemohl více méně nic dělat. Příště to zkrátka znovu uděláme v nějaké restauraci.

A nakonec vlastně jen konstatování. Srazy blogerů považujeme za svátek. Někteří se schází už více než deset, patnáct let. Těžko se divit tomu, že to vyvolává vztahy a v některých případech i manželství. Kdo chce, ten na akci přijde. Kdo nechce, nechodí. Je to svobodné rozhodnutí každého člověka a fakt si nepamatuju za těch 18 srazů, že by se někdo naštval a odešel, nebo došlo k nějakému konfliktu.

Možná to je tím, že tam chodí lidé, kteří se zkrátka chtějí vidět a mají si co říct. Tím spíš mě fascinuje, že plive někdo, kdo na srazu nebyl a nemá ponětí, jak to tam chodí. Pokud jde o mě, jsem za komunitu rád. Má sice stále menší, ale stále zdravý základ. Každý rok navíc přibude někdo další. Těším se, až podobnou akci zorganizujete Vy (paní Valíková). Až jich budete mít za sebou osmnáct, můžeme se pobavit.

Pěkný den

Patrik Banga

Hlavně se nermuť, Páťo, je holt vcelku běžné, že nesouhlas, averze či nemoudro začasté bývají halasnější a rychlejší než dík a pochvala. I já se ostatně k poděkování a pochvale dostal až dnes, když zprvu jsem se několik dní postupně vzpamatovával z té páteční štrapáce. Nějak mě to zas zdrchlo. – Kdysi mne koneckonců starší kamarádi varovali: „Jen počkej, až ti bude sedmdesát! Po sedmdesátce už ucejtíš každej tejden.“ – Neměli ovšem pravdu, po sedmdesátce už cejtím každej den...

Opatrujte se!

Zdravím z dovolené čtu a kroutím hlavou, a tak jen kratce. Na vyhlášení přijel ten kdo chtěl, to znamená že to není sraz vyvolených. Mějte se fajn,pokračuj v cykloputovani.

...ještě dodatek - čtu články které se mi líbí, ty, které ne, ty prostě nečtu, natož abych v každé diskuzi měla potřebu sdělovat autorovi, že se mi nelíbí. Politické nečtu nikdy. Vřele doporučuji tento způsob výběru.

Ahoj, radím to všem už více jak 10 let a vybírám si jen ty, u nichž se něco zajímavého dočtu. Nejspíše však někteří potřebují stále tento styl duševní potravy.

hmmmm... koukám na diskuzi a je mi smutno... na srazu jsem letos bohužel být nemohla, byla jsem v Polsku. Zaráží mě, jak se tady hádáte o blbostech, jak se urážíte navzájem... blog je dávno za zenitem, to ale neznamená, že se k sobě nemůžeme chovat slušně. Na sraz jezdí ti, kteří chtějí a nikdy se nestalo, že by se tam blogeři hádali nebo napadali jako tady...

Otázkou je, proč je za zenitem, paní Zajícová. Nebude to i výběrem textů na titulku? Vaporizací některých blogerů? Faktem, že si administrace udělala z VIPU rodinný podnik, respektive partu kámošů? Taky mě zarazilo, že na sraz nepřijeli všichni, tech dvacet lidí fakt nebylo nic moc.

A k tomu, co čtete, nebo nečtete - je mi to fuk. Pěkný den.

Je příznačné, jak krásnou akci dokážou ti, kteří na ni nebyli, v diskusi převést na osobní rovinu.

Má to výpovědní hodnotu.

Na osobní rovinu převádíte své příspěvky v diskusi vy, pane doktore. Prakticky neustále.

Opravdu nechci riskovat, že k něčemu podobnému dojde v reálu. I proto na srazy blogerů nejezdím. Pěkný den.

Proč jsem se nepřihlásil na setkání blogerů mělo dva důvody.

Tím prvním byla naše cesta do Provence přes Chamounix s výjezdem na Aiguille du Midi. V době srazu jsem se pohyboval někde ve výšce 3850 mnm a točila se mi hlava.

Nicméně bych se nepřihlásil i tak. Netlačím se tam, kde nejsem vítán a nevidím jediný důvod setrvávat s lidmi, kteří nás, tedy ty, kteří "nestojí na té správné straně", mají za hlupáky, chovají se k nám s despektem a sami sebe považují za ty "vědoucí a vyvolené". Stačí si přečíst některé příspěvky zdejších VIP na adresu nás, kteří jsme se tu "odvážil" vyjádřit svůj názor. Vůbec si neuvědomují, že tím urážejí nejen nás, blogery, ale nemalý počet čtenářů a diskutérů, kteří přispívají k tomu, aby se tu ještě nějací čtenáři objevili. Protože jak často vysmívaní a dehonestovaní blogeři Nožička, Valíková nebo Pokorný a třeba i moje maličkost, mají jednu z největších čteností a karmy. Ne, tady karma opravdu není vždy "zdarma". Pokud se samozřejmě nedostanete na tu občas přetřásanou titulku. No a o tom, kdo je tam pečený vařený, kdo sporadicky a kdo vůbec, bychom si tady mohli dlouze povídat. Už od dob nějakého Větvičky, blahé paměti. 😉

Jsem rád, že jste si to užili a věřte, že to ode mne není žádná zášť, natož nenávist. Ale nerad bych rušil vaše kruhy. Já si jen budu občas dál psát, co si myslím a myslet si, co chcu. Dokud mne tu nechají. 🤭😅

Ty, kteří o to stojí, zdravím z Cassis. 🙋😄

jak uz jsem psal v jinem blogu, rada lidi se tam jde zadarmo najist a pak taky trochu pro to ego, kdyz se clovek vidi potom v novinach.

Osobne jsm skoro zoufaly z toho vekoveho prumeru, ktery se tam sesel. Takovej starobinec, hruza. A kazda zenska, ktery se nedobelha o berlich , ta se pak muze dovedet v komentarich , jak ji to moc slusi.

Smarja lidi, poridte si nejdriv poradny brejle a proberte se. Elita spolecnosti ve Werichove vile ... to je skutecne udesne.

Bylo to setkání těch, co si mají co říct. Kdo chce, tak tam prostě přijede a řeči o nějaké selekci účastníků jsou nesmyslné a de facto hloupé. Jediným mínusem byl krátký čas, začátek v 18.00 a konec v 21.00. Za tu dobu nešlo oběhnout všechny, s kterými by chtěl člověk mluvit. Takže se na dálku omlouvám Martinu Ireinovi, Zdeňce Ortové, Jaromírovi Šišovi a cca dalším asi 10, u nichž jsem to prostě nestihl, snad příště.

Tomáši, krásně jsi to shrnul. Ten čas! To opravdu nešlo stihnout téměř nic. A ty si myslíš, že příště snad bude líp???

Vďaka za fotovideoblog, rada som vás všetkých zúčastnených videla, aspoň na videu. Pozdravujem zo Slovenska.