Jen fakta - v pravidlech bylo uvedeno:

Letos jsme přidali jednu podmínku - v každé povídce se musí objevit následující tři slova:  nakukovat,  překvapivý,  vlnka. Absence těchto tří výrazů znamená diskvalifikaci pro finále.

Povídky bez uvedených slov ale vyřazeny nebyly. 

Použít je můžete v libovolném tvaru, odvozená slova typu mikrovlnka ale nikoli.

Přídavné jméno překvapivý může být v jiném rodě, pádu a čísle, ale odvozené slovo překvapivě, to není jiný tvar, to už je jiný slovní druh, příslovce, ne přídavné jméno.

Zda slova užijete přirozeně, bez násilí, tak, aby posloužila příběhu, může ukázat, jak jsou vám hry s literárním jazykem skutečně vlastní.

Někteří autoři si žádné násilí s vkládáním povinných slov nepřipustili, a nic se nestalo, mají povídku ve finále.

Klára Kubíčková píše:

"A pokud je to dobré čtení, rádi pošleme dál i povídku, která třeba do puntíku nesplní všechna daná pravidla. To by se nám taky mohlo stát, že ve finále budou samé nudné texty, byť o přesné délce 5600 znaků…"

Mají to čtenáři pochopit tak, že opravdu všechny ostatní texty, které splňovaly požadavky, byly nudné, a že pravidla obecně není třeba dodržovat?

Je to prosté...jediný, kdo může říct s konečnou platností, zda porota dodržela svá "cca" pravidla...je opět porota :) 

Že s pravidly není něco případně v pořádku, mohl říct každý v době, kdy byly vyhlášeny...blogem, v diskuzi, mailem, telefonem...nebo "protestsongem" :) 

Dělat to dodatečně po vyhlášení finálové desítky? Tak trochu z toho čpí pocity zneuznanosti...

Pane Kroupo, zvláštní shodou okolností jsem dnes ráno v diskusi k semifinalovým povídkám navrhl zařadit do finále  vaši povídku Rybář a duch místo jedné mé... Teď jsem si přečetl vaše obvinění, že se poplácávám po zádech. Nu, nepoplácávám - a to nejen proto, že mě bolí ramena, takže si na záda nedosáhnu

Proti vašemu hypotetickému příkladu vám nabídnu jiný, a když už tu skoro každý srovnává literární soutěž se soutěžemi sportovními, bude také ze sportu: Představte si, že by zkušený běžec, který kdysi úspěšně běhal různé významné vytrvalostní závody a současně působil v nějakém vrcholném orgánu atletického svazu, byl na dlouhou dobu a bez relevantního vysvětlení prakticky diskvalifikován, takže už běhá jen sám a pro radost. A pak se najednou dozví, že je vypsán závod pro všechny amatéry, kteří se atletikou neživí, a to bez rozdílu věku. Takže se přihlásí, doběhne v první desítce a raduje se, že ještě dokáže držet krok s mladými soupeři. Také byste to nazval poplácáváním se po zádech? Já bych řekl že ne. Ale třeba se mýlím.

Dobrý den, moje povídka Rybář a duch nemá na finále nárok. Je bohužel delší, než je povolený počet znaků. Mea maxima culpa.

Pane Neugebauere, paní Kubíčková nepsala o nákladech mých knih, ale o jejich prodejích. Doslova napsala: "Jaroslav Čejka profesionální spisovatel není, vydávání knih ho neživí a jejich prodeje jsou minimální." A má pravdu. Náklady mých knih - ale nejen mých - za posledních pětadvacet let poklesly opravdu dramaticky. Ještě na jaře roku 1990 vyšly mé Hotelové povídky v Mladé frontě nákladem 47 000 výtisků a byly během tří týdnů rozebrané. V posledních letech vycházejí mé knihy v průměrném nákladu cca jednoho tisíce výtisků, ale to zdaleka neznamená, že se všechny prodají. Počet opravdových profesionálů mezi českými autory krásné literatury odhaduji plus minus na dvě desítky. (Pozor: nemluvím o vyslovených kýčařích ani o úspěšných autorech tzv. konzumní četby.) Ale v literatuře je dělení na profesionály a amatéry hodně ošidné. Jeden z nejlepších a nejpřekládanějších českých prozaiků, moravský spisovatel Jiří Kratochvil, v jednom rozhovoru prohlásil, že má v ČR asi tak tisícovku čtenářů. Takže na vaši otázku odpovídám, že ne, výrok Kláry Kubičkové o mizivých prodejích mých knih za dehonestující nepovažuji. Taková je prostě realita.

No, nechci se Vám míchat do debaty, ale všechno ukazuje na to, že jste asi ze všech autorů letošní soutěže největší profík. Problém Vaší účasti ve finále je podobný, jako kdyby proti klukovi z ulice, co nikdy neměl na ruce boxerské rukavice, nastoupil do ringu v nějaké vesnické soutěži borec, co se sice boxem neživí, ale amatérsky ho organizovaně dělá, a v ringu už stál padesát pětkrát, z toho dobrou polovinu soupeřů složil K.O.Toho kluka by roznes na pěstích, a plácal se do zad, jakej je borec...

Toto vysvětlení na mě působí dost arogantně. Přijde mi hrozná škoda, že se finalisté místo radosti z postupu musí spíš vypořádávat s negativními reakcemi. Dost to úroveň celé soutěže devalvuje. A zkrácení jednoho textu o čtvrtinu? Tomu neříkám oříšek, ale prznění.

Berme to z té lepší stránky. I negativní reklama je lepší než žádná.

Vážení a milí kolegové,

literatura a umění nejsou sport. Zatímco ve sportu porušení pravidel znamená trestné střílení či dokonce diskvalifikaci, v literatuře a umění přináší poměrně často vítězství nebo jiný údspěch. Rozsah soutěžních prací je  v literárních soutěžích téměř vždy pouze orientační. Protože ten, kdo jde do takové soutěže poprvé, to většinou neví, mělo by to být v příštích ročnících soutěže v zadání jasně řečeno, a to včetně stanovení nepřekkročitelného limitu. (V zadání soutěže Letní povídlka bylo, jestli mě paměť neklame, napsáno u požadovaného rozsa

hu pouze "cca". To nestačí.

Pro uklidnění vášní tedy navrhuji překontrolování všech soutěžních příspěvků, co se týče rozsahu, správného tvaru povinných slov a profesionality či neprofesionality autorů. Hádal bych, že z takové kontroly vyjde bez ztráty kytičky plus minus deset příspěvků, které budou zařazeny do finále místo těch diskvalifikovaných. Otázkou je, bude-li je chtít někdo otisknout a po případném otištění číst

Neberte mě samozřejmě vážně, jak už mi tu jeden rozpálený diskutér vpálil, jsem starý. A adjektivum "starý" znamená u mnohých mladých totéž co "pomalý, obtížný a blbý". Za mých mladých let by nikoho ani ve snu nenapadlo zpochybňovat výsledky nějaké literární soutěže, i kdyby měl pocit, že v ní neuspěl nespravedlivě. A to má skoro každý poražený. Také jsem to párkrát zažil, i když jindy jsem uspěl v takových soutěžích jako byla Nezvalova Třebíč, Šrámkova Sobotka či Seifertovy Kralupy. Ale já byl odkojený skvělou povídkou Ilji HJurníka o pěvecké soutěži, kterou vyhrál motocykl, protože nebyl žákem nikoho z porotců ani jejich známých, takže mohli dát průchod svému cítění a ocenit jeho "nevšední a výbušný projev", takže jsem to bral vždycky s humorem.

Nemohu s Vámi tak úplně souhlasit. Já myslím, že nikdo neupírá porotě výběr stran kvality povídek, všechny finálové jsou výborné, tady jde prostě o princip nastavených pravidel. Smutné je, že zatímco většina mimo-finálových autorů pravidla dodržela, byla to sama porota, která je pošlapala. Nevím jak komu, ale mně osobně to pro příští ročník, pokud nějaký bude, vzalo absolutně chuť do zúčastnění se. Nerad se podílím na něčem, kde jsou pravidla ohýbací. Asi ta čtvrtina Němce v mé duši, mám rád pořádek a jasně daná pravidla hry. Takže za mě má porota palec dolů. Opakuji, tím nesnižuju kvalitu finálových příspěvků.

Pravidla se mi zdála podezřelá již od začátku, proto jsem se s otázkou na kýžený počet znaků obrátila na Jana Dvořáka. Odpověděl vskutku šalamounsky.

Dobrý den,

lepší je dobrá povídka, byť delší, než povídka se správným počtem znaků, ale špatná.

Když ale budou o postup bojovat dvě povídky stejně dobré, dostane přednost spíš ta, která počet znaků respektuje.

Jan Dvořák

Je patrné, že již před uzavírkou soutěže měla porota ohledně (ne)striktnosti pravidel jasno. Měla tím pádem dostatek času na vymýšlení neologismů a nahrazení slova "pravidla" slůvkem polopravidla, kdovípravidla či možnápravidla...

Dovolím si přidat se k protestům - jak už bylo mnohokrát řečeno, jde prostě jen o princip. O to, že jste z nás udělali naprosté hlupáky a idioty, kteří své povídky krátili tak, aby se vešli přesně do limitu - já osobně jsem znaky průběžně počítala na on-line počítadle a pak také krátila. Ale novodobé úsloví "Pravidla jsou od toho, aby se porušovala" platí tak maximálně u zákazu kouření, nebo ukradením žvýkačky, když je vám 15.

Ne v soutěži pro dospělé lidi.

Ale tak je to prakticky pořád a se vším. Vlastně se divím, že se tomu divíme.

Povídky ve finále jsou pěkné, neříkám, že ne.. ale některé tam prostě nemají co dělat.

Přesně to si myslím také

Jsem na iDnes poměrně krátce. Vybrané finální povídky nejsou špatné, ale pravidla jsou od toho, aby se dodržovala. Mrzí mě, že jsem se snažila u svých tří povídek striktně dodržet počet znaků a vůbec veškerá daná pravidla. U povídky František jsem citelně krátila. No, přiznám se, že by se mi líbilo být mezi vyvolenými - což určitě každému, kdo se zúčastnil soutěže. Přeju vybraným jejich úspěch, ale příště si rozmyslím se soutěže zúčastnit.

Milá paní Kubíčková, stručně.Já bych už i mlčela - že  z toho čouhal průšvih hned na začátku,  si uvědomí každej průměrnej češtinář, který ví, že buď se zadá jasný tvar slova, nebo se i poměrně odborně vymezí tvary jiné. Proboha nic příště nezadávat ! Ale Vaším vysvětlením všeho okolo jste přilepila celýmu štábu porotců na čelo ceduli  3. celoobecní finále soutěže písmáků z Horní Dolní o nejlepší štrúdl, s účastí poroty členů místního národního výboru. Sorry, jakože to jinak nepíšu.