PPŽ - pokrytecky pro život

O menší rozruch se nám opět postaral pan kardinál Duka, když se nechal slyšet, že umělé přerušení těhotenství je horší než terorismus.

Já jsem všemi deseti proto, aby se o interrupci a jejích negativních aspektech mluvilo. Patří to k osvětě a rozhodně je dobré pracovat na tom, aby potraty byly mimořádným opatřením a nikoliv běžně přijímanou metodou plánovaného rodičovství. Toho lze však nejlépe dosáhnout vhodnou a kvalitní sexuální výchovou, dobrou výchovou v rodině, nabídkou pestrých a zajímavých aktivit pro mládež, které mohou přispět k tomu, že mladí nebudou začínat se sexuálním životem příliš brzy a nezodpovědně, a konečně všeobecnou dostupností a propagací bezpečné a spolehlivé antikoncepce.

Nelze si nepovšimnout, že největší odpůrci umělého přerušení těhotenství, například právě katolická církev, současně brojí proti používání antikoncepce a sexuální výchově.

Navíc lidé jako kardinál Duka nejsou hloupí, nevzdělaní ani neinformovaní. Dobře vědí a uvědomují si, že žádný zákaz interrupce ze světa nesprovodí. V případě zákazu interrupcí v jednom státě vznikne okamžitě lukrativní odvětví cestovního ruchu – potratová turistika. V případě znesnadnění či znemožnění cestování za hranice začne bujet živnost pokoutních andělíčkářů a andělíčkářek, na což se samozřejmě okamžitě naváže další kriminální činnost a zoufalé dívky a ženy budou zbytečně umírat či si odnášet trvalé zdravotní komplikace jako např. nemožnost dalšího otěhotnění.

Je tedy hnutí Pro život opravdu pro život? Určitě ne. Stačí se jen letmo podívat na jeho další agendu. 

Skutečným cílem tzv. hnutí Pro život je zotročení žen. Aktivisté tohoto hnutí se tak příliš neliší např. od fanatiků z Islámského státu. Jsou to lidé vyznávající velmi podobné „hodnoty“. Lidé autoritářsky založení. Nepřátelé svobody a nepřátelé žen. Jejich ideálem je žena jako majetek muže. Žena uvězněná v doživotním údělu rodit jedno dítě za druhým. Žena zbavená práv.

Kdokoliv toto hnutí podporuje je buď člověk značně pomýlený nebo člověk, který s takovým programem souhlasí. U kardinála Duky to nepřekvapí. Je to ostatně zástupce organizace, která stále naprosto otevřeně diskriminuje ženy a otevřeně prohlašuje, že s tím nehodlá ani v budoucnosti nic dělat.

Interrupce určitě není nic pěkného. Není to ostatně nijak zvlášť příjemný zážitek ani pro ženu, která takový zákrok podstupuje, ať už ze své vlastní vůle nebo např. z důvodu zamlklého těhotenství.

Za opravdu odporný pak lze považovat požadavek, aby nebylo ženám umožněno umělé přerušení těhotenství ani v případě nějakého brutálního znásilnění. Jednou jsem si z jednoho kostela odnesl brožurku, ve které byl velmi jímavým způsobem vylíčen příběh nějaké fiktivní dívky, která děkovala své matce za to, že ji nepotratila, i když její biologický otec matku znásilnil. Nádherný příklad psychického nátlaku a církevní manipulace.
Takový požadavek znamená, nutit matku, aby se svým traumatem žila celý život. Kromě toho zde také vyvstává otázka, kdo se o postará o materiální zabezpečení těchto matek a jejich dětí. Katolická církev? Pravda, ta v některých zemích ještě docela nedávno řešení měla. Byly to takzvané prádelny sv. Magdalény. Ty byly nejvíc rozšířeny v Irsku, kde byla poslední zavřena až v roce 1996. Ale fungovaly také např. v Austrálii či Spojených státech. Princip byl jednoduchý: dítě bylo matce ihned po porodu odebráno a dáno k adopci. Matka byla, často na doživotí, zavřena v daném zařízení, kde musela vykonávat otrockou manuální práci. V Irsku nedávno vypukl skandál, když byl na pozemku jednoho takového zařízení objeven hromadný hrob s ostatky 133 žen, jejichž totožnost nebyla nikde evidována, což dokonale ilustruje postoj církve k těmto ženám.

Kromě toho je zde ještě jedna věc, o které se v této souvislosti moc nemluví. Je sice pravda, že většinu znásilnění mají na svědomí lidé, které oběť zná – rodinní příslušníci, kolegové apod. Nicméně pořád zde jsou ty případy skutečně násilných činů. Ta mají na svědomí obvykle nejrůznější psychopati či jinak narušení muži. Dost často se jedná o poruchy, které jsou dědičné. Takže přivést na svět takové dítě znamená přivést na svět s velkou pravděpodobností dalšího nebezpečného psychopata.

Chceme-li minimalizovat riziko početí dětí v důsledku znásilnění, je nejlepší dělat vše pro to, aby ke znásilňování žen pokud možno nedocházelo. Tedy je třeba dělat vše, co je v našich silách, pro odstranění tzv. rape culture. A s rape culture souvisí problém tzv. objektivizace žen. A obojí velmi úzce souvisí s celkovým postavením žen ve společnosti. Jinými slovy: ve společnosti, která plně respektuje ženy,  a ve které jsou ženy svobodné a naprosto rovnoprávné, bude méně sexuálního násilí na ženách, protože taková společnost nebude takové chování tolerovat. A nejde zdaleka jen o případné tresty vyměřeného soudem. Jde o celkový postoj společnosti k těm, kdo se takového jednání dopustí.

Současně platí, že pouze žena, která je svobodná, respektovaná, informovaná a vzdělaná, o sobě může opravdu rozhodovat. Pravděpodobnost, že taková žena přijde nechtěně do jiného stavu, je poměrně nízká. A čím menší menší počet žen s nežádoucím těhotenstvím, tím méně potratů. Docela prosté, že?