Hezky rozebrané

Myslím, že je velký dar, mít povahu člověka, který je spokojený s tím, co má, i když toho třeba není mnoho. V dnešní době se to považuje za slabost a dětem se od mala vtlouká do hlavy, že musí být dravé a musí stále chtít více, aby se měly co nejlépe. Své děti budu raději vychovávat ke skromnosti, i když je to možná bude stát velké jmění, obecně ale dle mého budou v životě mnohem spokojenější, než ti dravci, kteří pak končí nejlépe syndromem vyhoření, hůře nervově zhroucení v léčebnách, s alkoholismem nebo jako sebevrazi.

Ano, nejlepší je, když nespokojený (á) odejde

Je to dar opuštěnému, protože ten se zbavil nespokojence. Co víc si přát

Re: Ano, nejlepší je, když nespokojený (á) odejde

Tak jsem si z odstupem vše znovu přečetla a

pane Indruchu, vy jste opravdu pan Dokonalý (v žertu i vážně). Myslím sí, žeto vaše bývalá žena nemohla unést, chtěla někoho s chybami a možná je ráda, když se její nový večer v klídku kouká na telku a nic ji nechystá, nepřipravuje, ničím ji nezahrnuje - je to pro ni osvobozující! A nemusí být vděčná!

Jestli můžu být osobní,

v čem se mi zdá váš problém po čtení několikátého vašeho článku:

V podstatě ve všem, co píšete, máte pravdu, snad všechno bych podepsala. Obdobím, kdy otec společných dětí vyrazil za hledáním jakési nové šance na štěstí a rodina byla nějak na okraji zájmu, jsem si koneckonců taky prošla.

Jo, máte pravdu v tom, že věci by se měly opravovat a ne vyhazovat. Že odpovědnost za společné děti by měla být nad vším ostatním atd.

Jenže: těmihle zásadami se můžete řídit v okamžiku, kdy půjde "pokušení" kolem vás. Nebo  když půjde kolem toho druhého a vy i tak po nějakou dobu budete ochoten leccos v zájmu zachování rodiny překousnout. Jsou ovšem úplně k ničemu ve fázi, kdy už nemáte možnost nic ovlivnit. Pak už je to jen kantorské poučování, popř. brečení nad rozlitým mlékem. Ano, mělo by to být jinak - jenže není. A z toho - bohužel - musíte dál vycházet. A jestli je to váš obecný rys - stálé přednášky o dokonalosti a zpětné vyčítání všeho, co se nepovedlo - víte, od toho by utekl i svatej...

Re: Jestli můžu být osobní,

To máte tak: já jsem za prvé člověk, který je zvyklý o věcech přemýšlet. Za zdruhé rád píšu. Když budete mít náladu proklikat se na můj „nultý článek“, najdete v něm takové jakési vysvětlení, proč jsem si vlastně založil blog. Pokud jde o „poučování“ - spousta lidí se snaží „sdělovat své myšlenky světu“ - některé se sem - tam ujmou, jiné ne. Blog samozřejmě není úplně optimální platforma, ale mně momentálně vyhovuje.

Druhá věc je, že mě rozchod pořád bolí a jen tak bolet nepřestane. Měl jsem svou ženu moc rád. A moje rodina pro ně byla vždy priorita č. 1. Těžko se mi nyní žije tak, jak mi bylo vnuceno. Nemohu si zvyknout na to, že kolem sebe nemám každý den své děti. Myslím, že je celkem pochopitelné, že se to do těch mých textů občas promítá.

Jsem nespokojená a nevidím možnost zlepšení - odcházím

Koukám, že jsem pana Indrucha svými příspěvky v jiné diskuzi přiměl k napsání článku. To mě těší, ovšem některé věci je třeba uvést na pravou míru. V jiné diskuzi jsem napsal, že každý má nezpochybnitelné právo odejít ze vztahu, kde se necítí spokojen. K tomu jsem ještě doplnil, že to platí v případě, že nevidí možnost zlepšení. Na tom trvám a i když je to smutné, ani délka vztahu, společné děti nebo dokonce společný majetek na tom nic nemění. Bohužel lidé se časem mění a někteří z nich k horšímu. Často to dojde do té míry, že jeden je úplně nešťastný, ale druhý si toho vůbec nevšímá a jen se veze. V 70% případů iniciuje rozvod žena. Ano, to je pravda. Vůbec to ale neznamená, že je viníkem v 70%, protože ten kdo podá žádost o rozvod není automaticky ten, kdo zavinil rozpad rodiny. Muži jsou v tomto prostě pasivnější (pohodlnější), kdežto žena nefunkčnost vztahu řeší. Když je chlap nesnesitelný a žena podá návrh na rozvod, kdo je viníkem rozpadu rodiny? ;)

Re: Jsem nespokojená a nevidím možnost zlepšení - odcházím

Ještě mě zaujala věta:

"...Je-li nespokojen ve vztahu, ze kterého však již nelze jenom tak odejít, protože tam jsou děti, společný majetek a hlavně spousta krásných společných vzpomínek..."

Kvůli dětem dejme tomu lze nějakou dobu předstírat, že vztah funguje, alespoň než odrostou nejmenšímu věku. Kvůli majetku je to prostě nesmysl a kvůli vzpomínkám už vůbec ne. Když žena nostalgicky vzpomíná, jak ji manžel po svatbě nosil, běhali spolu po horách, pomáhal s domácností, zašli si na vínko, zajeli na hezkou dovolenou. A po několika letech se podívá na gauč, kde se válí pupkáč lahváčem a kouká na fotbal, když ho poprosí, aby vynesl koš tak jí vynadá, že mu dělá ze života peklo.... tak v takové situaci jsou ty vzpomínky naopak faktorem, který odchod z takového vztahu jen urychlí. Jsem prostě přesvědčen, že bez alespoň části viny na druhé straně nikdo ze vztahu jen tak neodchází. Ale chápu, že si snažíte před sebou dělat alibi kvůli rozpadu Vašeho vztahu...

Moc hezký článek - karma!

(Neinspiroval vás tak trochu článek P. Wolfové v Reflexu?)

Re: Moc hezký článek - karma!

Díky. Jinak neinspiroval - já žádné časopisy nečtu

Když je žena nespokojená...

...může za to vždy...chlap

Re: Když je žena nespokojená...

a kdyz je chlap nespokojeny, tak si za to samozrejme muze sam

Celý život chovám nějaká zvířata a tak jsem přesvědčena,

že odchod za vhodnějším partnerem je ta nejpřirozenější věc. Celý problém rozchodů manželství je v tom, že nejsou klasické války, které vymlátily druhořadé samce, takže jsou tito přemnoženi a do partnerství vlákají ženu a pak ona je s nimi nešťastná. Po vzoru Haliny Pawlovské, mám tedy radu. Představte si svého otrapu, který vám nadbíhá, jestli by přežil bitvu u Sadové a jestli se Vám ta představa nějak nezamlouvá, tak ho vyhoďte hned. Když tam svištěly střely, těžko by nějakou chudinku ochránil titul z Plzně. Prostě vyhněte se trubcům, volte chlapa.

Re: Celý život chovám nějaká zvířata a tak jsem přesvědčena,

Jak to říkal Barbar Conan? Co je největší štěstí pro muže? Porazit nepřítele a slyšet nářek jeho dětí a žen?

Bohužel dnes máme tak blbé zákony, že není možná jenom tak někoho propíchnout. To se hned lidí ptají proč, a jestli to byla nutná obrana a takové voloviny...

Abychom se dozvěděli, proč žena "nespokojená"

odešla, musela by mít příležitost celou věc osvětlit také ona....

Možná je muž tak nesnesitelný, tak ji deptá, že to už nemůže vydržet... žena většinou odchází s dětmi, takže asi ji nečeká "sladký život v nicnedělání" s milencem, že?

Ono je zapotřebí se na věc podívat vždy z obou stran.

Ale co čekat, když článek píše roztrpčený muž?

Re: Abychom se dozvěděli, proč žena

No, snažil jsem se to psát obecně, neadresně, bez hořkosti a roztrpčenosti. Ale že si furt nedáte pokoj, tak jeden z těch příkladů oné nesnesitelnosti: „Stejně jsi za to můžeš sám, že jsem si někoho našla. Protože jsi měl málo rád, tak jsi na mě nežárlil a všude mě pouštěl.“ - není to kouzelné? Je to sakra kouzelné.

Je to dlouhý

omlouvám se

Re: Je to dlouhý

jo, délka hlavní myšlence uškodila, nakonec jsem měl pocit, že to nepobírám.