Já jsem to říkal

Tedy spíš psal. V článku Znásilníme si je sami. https://indruch.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=490924 Když na bílou ženu sáhne špinavý uprchlík, je třeba ho vykastrovat, uvařit zaživa v oleji, rozčtvrtit. 

Ovšem když se řeší případy sexuálního obtěžování bílými muži, najednou mají nejen mnozí muži, ale také mnohé ženy strach, že to bude „konec sexu“.
Co víc mám k tomu napsat? 
Moc se mi k tomu psát nechce.
Pokud někdo napíše: „Od gymplu, kdy jsem na to přišel poprvé, jsem si vždy plácnul, pohladil, dotknul se. Je to příjemné...a věřím, či vím, že pro obě strany, pokud to má nějakou úroveň a ne vulgárnost. Harašení vymyslely "baby", které nikdo neoplácával. A další chlapi si z toho udělali džob. Ať žije harašení.“
Tak naprosto přesně popisuje sexuální obtěžování. Úplně stejné chování, které není ochoten tolerovat u mužů jiného etnika. Nikoliv proto, že mu záleží na ženách. Protože kdyby mu na nich záleželo, kdyby si jich vážil, takového jednání by se sám nedopouštěl a neobhajoval ho. Ale jemu je to „příjemné“. Tak má na to právo. Protože považuje všechny ženy ve svém okolí tak trochu za svůj majetek. Který smí osahávat jenom on. Eventuálně další příslušníci stejného kmene.
Já osobně nemám ani tu nejmenší obavu, že by takové záležitosti jako Weinsteinova aféra nebo iniciativa #metoo nějak ohrožovala můj sexuální život. Myslím si, že existuje poměrně celá řada naprosto legitimních způsobů jak zjistit, zda si nějaká žena mou pozornost přeje či nikoliv. Nemám tedy nejmenší důvod narušovat její diskrétní zónu aniž mě k tomu sama nějakým způsobem vyzve.
Docela by mě zajímalo, jak by se osahávači cítili, kdyby se stejným způsobem začaly chovat ženy. Možná někteří hbitě napíšou, že jsou všemi deseti pro, že se nemohou dočkat, až se tak začne dít. No, myslím, že by je to brzy přestalo bavit, když by třeba nastoupili někam do firmy, vařili si v kuchyňce kafe, a najednou by k nim přistoupila o dvacet let starší šéfová a začala jim sahat na zadek. A co teprve, až by zjistili, že pokud chtějí mít nárok na povýšení či zvýšení platu, budou této šéfové, která je nikterak fyzicky nepřitahuje „být po vůli“. 
#metoo je velmi dobrá iniciativa, protože se otevřelo téma, které tady sice již řadu let je, ale pořád se především oběti sexuálního násilí a sexuálního obtěžování zdráhaly o tom hovořit, protože to prostě nebylo jednoduché a dost často se takovým lidem stávalo, že je jejich okolí začalo ostrakizovat, neboť se pro ně stali „nečistými“. To povědomí totiž ve společnosti stále přetrvává, přestože už znásilněné ženy nekamenujeme.
Doporučuji si nějaké ty výpovědi přečíst. Doporučuji to ženám i mužům. Protože sexuální obtěžování není jednostranná záležitost. Je dobré přečíst si to proto, aby lépe pochopil, jaké chování je nevhodné a proč. 
To, že ženy často různé formy sexuálního obtěžování snášejí a dokonce se třeba i smějí, jako by jim to bylo příjemné, vždy neznamená, že je jim to skutečně příjemné. Dělají to proto, že se pohybují v prostředí, kde na ně vyvíjí nátlak nejen muži, ale také ženy jako Daniela Kovářová, které ve svém nedávném blogu na toto téma generalizujícím způsobem zpochybňuje vznesená obvinění a ženy, které je učinily, obviňuje z kariérismu a touhy po osobním obohacení. Jedná se o tzv. obviňování oběti, které je běžnou praxí např. při soudním projednávání různých případů znásilnění a je to jedna z výrazných bariér, které oběti odrazují tyto případy hlásit a mluvit o nich. 
(https://danielakovarova.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=632699) 
Pokud je celé prostředí nastaveno tak, že „ženská nemá dělat drahoty“, dost těžko se tomu vzpírá. Smíchem dost často zakrýváme rozpaky a pocit trapnosti.