Dosť bolo feminizmu?

Sice za tento článek asi nedostanu skoro žádnou „karmu“ a nejspíš ani „wavky“, ale napsat to musím.Ozývají se hlasy, že feminismus již není zapotřebí a podle některých se jedná dokonce o „čisté zlo“. Já to však vidím poněkud jinak.

Je pravda, že v tzv. západním světě již nepotřebujeme feministické aktivistky, které bdí nad tím, zda ve správní radě akciové společnosti Spojené šroubárny zasedá přesně 50% žen. Dokonce je nepotřebujeme ani k tomu, aby hlídaly, zda za určitou práci dostane žena stejně tolik peněz, jako za ni dostává muž. To totiž již není otázka nějakého nespravedlivého uspořádání společnosti a už vůbec ne cílené či záměrné diskriminace podle pohlaví. Je to následek toho, co přežívá v našich postojích, v našem myšlení, v našem podvědomí, v našich tradicích, zvyklostech a společenských konvencích. A to žádné kvóty neodbourají.

Názorným příkladem jsou třeba ty tak často přetřásané nerovné platy. Je to skutečně důsledek diskriminace? Je. Ale takové neviditelné. Obhájci nerovných platů např. často argumentují tím, že ženy mají na stejných pozicích v průměru nižší platy prostě proto, že odcházejí na mateřskou dovolenou, tím pádem mají určitou prodlevu v profesním růstu, což se samozřejmě na jejich platu projeví. Určitě to je do jisté míry pravda. Ovšem zde se právě uplatňuje jeden z hluboce zakořeněných stereotypů, a sice ten, že na rodičovskou dovolenou odcházejí stále v naprosto drtivé většině případů ženy, a to na celou dobu. Já jsem rozhodně pro to, aby se muž a žena na rodičovské dovolené střídali. Je to podle mého názoru dobré pro děti i pro otce. A kdo ví – třeba by to i významnou měrou přispělo ke snížení rozvodovosti…
Ovšem mateřská není jediným faktorem ovlivňujícím výši platu. Ten druhý faktor je složitější. Pomůže ho osvětlit následující příklad:
Jednou mi jeden kamarád podnikatel říkal, že shání „ženu“ na určitou pozici. Když jsem se ho ptal , proč to musí být žena, řekl: No protože žena mi tu práci vezme za 30 tisíc měsíčně, kdežto chlap bude chtít alespoň 40. Z toho je vidět, že ženy jsou za nižší mzdu často pracovat ochotny. Což má také několik příčin. Na jedné straně to může být nižší sebedůvěra, která může být dána právě diskriminací. Žena předpokládá, že by práci nedostala, pokud by požadovala stejné peníze jako muž, a tak nasadí hned od počátku „nižší cenu“ aby zvýšila svou konkurenceschopnost. Na druhé straně si to však žena obvykle může dovolit, protože má doma muže, jehož příjem je pro domácnost rozhodující. Naopak mnoho mužů se s nižším platem spokojit nemůže, protože na jejich platu závisí žena na mateřské a děti.
Vidíme tedy, že je to tak trochu začarovaný kruh. A je myslím naprosto jasné, že toto žádné kvóty či jiná paušální opatření změnit nemohou.  
Nelze striktně nařídit, aby každý otec šel povinně „odsloužit“ polovinu rodičovské dovolené. Protože některé ženy prostě chtějí být třeba trvale v domácnosti. Tak proč jim v tom bránit.
Podle mého názoru je zde právě spousta práce pro „správný“ feminismus. Takový, který už se nebude snažit tolik působit na legislativu, ale spíš na to myšlení a podvědomí. Protože třeba pokud jde o mateřství, máme zde v současnosti dvě takové protichůdné krajní tendence: na jedné straně matky, které by si dítě nejraději nechaly někým jiným odnosit, aby se vyhnuly všem těm těhotenským potížím a porodu, na straně druhé „supermatky", které mají pocit, že když nebudou s dítětem na mateřské 3 roky a nebudou ho po celou tu dobu poctivě kojit, dopustí se na něm neodpustitelného zločinu.
V této a podobných oblastech ještě potřebujeme dosáhnout zásadní změny. Aby se např. muži nejenže nestyděli odcházet na rodičovskou dovolenou, ale aby o to sami usilovali. Protože to pro ně může znamenat krásnou a nezapomenutelnou etapu života. A samozřejmě neocenitelný dar pro jejich děti i manželky.
A ještě jedna myšlenka na závěr: Člověk je opravdu rovnoprávný teprve tehdy, když nejenže nemusí za svá práva bojovat, ale také ho už ani nenapadne, že by mohl dosáhnout nějaké výhody tím, že bude poukazovat na údajnou nerovnoprávnost. Jsem přesvědčen, že žádná skutečně sebevědomá žena nestojí o to, aby zastávala nějakou funkci na základě kvóty a nikoliv proto, že prostě byla na to místo nejlepším kandidátem.