Zelená karta, Vietnamci a ti druzí

Za posledních deset let jsem připravovala poměrně dost vietnamských dětí k přijímačkám na gymnázium. Ne na střední školu, na gymnázium. To je podle jejich rodičů cestou k vysokoškolskému vzdělání, které oni považují za nesmírně důležité.

U nás žije několik přistěhovaleckých generací. Příslušníci té první přišli ještě za socialismu, aby zde vystudovali; mnozí zde zůstali a po sametové revoluci začali podnikat. Tak je možné kupovat tričko u právníka, pantofle u architekta, džíny u báňského inženýra. Nevěříte, že ten Vietnamec, který sedí v zimě, horku před svým stánkem, je vysokoškolák? Že neumí dobře česky? To nevadí, on není důležitý, on jen vydělává na studium svých dětí a domek, který si chce postavit ve Vietnamu, kam se určitě vrátí. Jeho děti jsou chytré, studují většinou na víceletém gymnáziu, jako koníček mají angličtinu, po večerech si jen tak pro zábavu překládají z vietnamštiny do angličtiny a pak ještě do češtiny; některé bohužel vietnamsky moc nemluví, jen rozumějí. Tyto děti zde taky moc nechtějí zůstat, mají namířeno víc na západ, nejlépe do Ameriky. 

Pak je tu generace těch, co přišli za tou první, do jejich zavedených „kšeftů“. Ti česky mluví ještě hůř, jejich děti mají s češtinou problémy, ve škole nejsou tak skvělé, dokonce mnohé z nich i zlobí! I jejich rodiče dřou, aby jim zajistili lepší život, ale tyto děti si toho tak moc neváží; rodiče jsou většinou nevzdělaní, nekvalifikovaní, dětem se vzděláním nijak pomoci nedovedou. Jejich děti tady chtějí zůstat, rodiče se opět chtějí vrátit domů.

Pomaličku jsme si zvykli nakupovat jako Němci – počkat si na výprodej značkového zboží, tak už nás zboží typu „víc pruhů, víc adidas“ nenadchne. Vietnamci zavírají své stánky, jen ti nejvytrvalejší z nich se přesouvají do kamenných obchodů, přesto úřady práce nezaznamenávají, že by se tam pídili po práci. Ze zkušenosti vím, že když práce není, odjedou – ať domů, nebo prostě o dům dál. Přesto mnozí z nás jsme xenofobní a bojíme se zelených karet a cizinců z východu, kteří nás pomalu zničí, nebo z nás udělají „fabriku Evropy“, do které budeme navážet levnou pracovní sílu.

Nikdo přece nechce masové přelévání negramotných Asiatů a Afričanů do Evropy, ale bohužel jsou místa, kde se bez nich neobejdeme, kde ubývající pracovní síly stárnoucí evropské populace budeme muset nahradit cizinci. K tomu by měly zelené karty – aspoň tak jsem to já pochopila – posloužit.