Věrný zákazník

Těsně před Velikonocemi mi zazvonil mobil a z něho se ozval profesionálně nasládlý hlas nějaké slečny, která mi sdělila, že jsem jejich dlouholetý mobilní zákazník a že mě za to hodlají odměnit a ona mi dá vybrat.   

Nechala jsem si vysvětlit všechny nabídky a dala si 24 hodin na rozmyšlenou. Protože jsem právě nakupovala v obchodním centru, kde má ona nejmenovaná telefonní firma své centrum, šla jsem si zjistit, jak je ona nabídka pro mne výhodná. Další půvabná slečna mi vysvětlila, že to pro mne výhodné je, neboť nemám prozatím, ač jsem zasloužilý majitel předplacené karty a výhodu bych si zasloužila, výhodu žádnou.

Ráno druhého dne jsem sedla k počítači a jala se pátrat, jak to s těmi supervýhodnými nabídkami je.  Zjistila jsem, že můj předpotopní předplacený tarif je k nalezení jen jako „archívní“ – mám totiž jiný tarif přes den a jiný v noci a o víkendu. Vzhledem k tomu, že přes den obvykle pracuji a telefon v mé profesi používat nelze, stejně většinu hovorů – hlavně ty „kecací“ vyřizuji po večerech. Mým hlavním zákazníkem je má maminka, která mi nejčastěji sděluje, co ji bolí a co právě uvařila  - prostě takové ty superdůležité věci – nechávám proto tyto hovory na víkend, kdy mám na ně nejvíc psychických sil a zvládnu deset až patnáct minut s úsměvem většinou němě přikyvovat a občas se vnutit s takovým tím – to víš, že  jo… Suma sumárum jsem se svým předplaceným tarifem spokojená. No ale když jsem ten věrnej zákazník (teda, už víc než 7 let!!!), tak počkám, co mi nabídnou ještě.

I vyrazila jsem na slečnu do útoku a ona mi nabízela a nabízela a všechno bylo tak výhodné a skvělé, že jsem se až tetelila radostí, jak mě mají u xxx rádi. (nezlobte se, nemohu, byla by to nepovolená reklama :-)) Na základě mého tvrzení, že protelefonuji kolem 250 Kč měsíčně, z toho bylo nakonec: Když si každý měsíc dobijete 300 Kč, my vám dáme hovory na 5 čísel zdarma. A co další hovory? No dobře, tak my vám k tomu přidáme kredit 60 Kč měsíčně na další hovory. No a co když to „přešvihnu“? Nepřešvihnete, lidem jako vy to stačí. Kdo jsou lidé jako já, jsem si ptát netroufla, ale opět namítám: No ale mně to stačit nebude a co pak? Prostě nám to doplatíte, ale bude stačit, dáme vám slevu na hovorné. Slečna neztrácí trpělivost, ač mluvíme již deset minut, a přihazuje další výhodu. A tři měsíce budete platit jen půlku? Co vy na to? Kdybych neseděla, padnu na zadek, ale ovládnu a řeknu: A co pak? Celé dva roky vám nic nezdražíme! No to už jsem nevěděla, co říct a málem jsem okouzleně přikývla. Ale pak jsem si uvědomila, že stačí  dostat chřipku a volat svému ošetřujícímu lékaři na jeho mobil – bohužel u jiného operátora – a kde jsou mé tři stovky a mých pět hovorů zdarma. A ještě mě bude čekat Sophiina volba – dcera, nebo syn? S kým zadarmo a s kým za prachy? Nebo mám obětovat bráchu? Když jsem na slečninu dychtivou otázku: Tak co na to říkáte? vyhrkla, že mi to moc výhodné nepřipadá a že asi raději zůstanu u svého jistého, najednou bylo po medové intonaci veta a slečna mi rychle poděkovala za můj čas.

A co z toho vyplývá? Nikdy se vlk nenažere tak, aby koza zůstala celá. Za každou výhodu je třeba si tvrdě zaplatit a žádná sleva nikdy nebyla zadarmo. Jo a mobil, který mi slečna hned na samém začátku nabídla za 1 Kč už nechtějí ani ve frcu, jak je „obyčejný“.