Učitelská verbež

A máme tu další téma, které hýbe republikou – zemědělství  - tedy ne že by bylo jediné, je jich víc, ale tohle je tak nějak čerstvé a hýbe sdělovacími prostředky. A ty reakce!

Dneska jsem vstoupila do jakéhosi obchodu, kde měli na plné pecky puštěné rádio – nějaký Impuls či cosi takového, už nevím. Běžela v něm jakási anketa a posluchači volali své názory  na téma dotace zemědělcům. Jeden pán mě opravdu zaujal. Co slovo, to perla. Prohlásil, že by jim to tedy dal, i když si myslí, že to nepotřebujou, protože: „Už jste viděli chudého zemědělce? Já teda ne. Ale raději to dám těm zemědělcům než do zdravotnictví nebo učitelům nebo nějaké podobné verbeži.“

Tak to mě tedy dostalo. Netušila jsem, že učitelé a zdravotníci jsou verbež. Pod tímto pojmem si představím někoho docela jiného. Ale onen pán zřejmě nechodil do školy,  nebyl nikdy nemocný. Číst a psát se naučil na ulici, chřipku léčí rumem a nohu si ještě nikdy nezlomil. Protože nechat si od nějaké verbeže sádrovat nohu – no fuj! A posílat děti dobrovolně do chřtánu učitelské verbeži, no to je na kriminál – rodiče mají o své děti pečovat a ne je předhazovat verbeži. A bohatí zemědělci, vy si taky už dejte pokoj a klidně dál dotujte mléko v kauflandu ze svého.

Když to uzavřu: Už jsem byla kráva, p…, tuhle na mě nějaký důchodce na ulici řval kam čumíš, ty krávo nebeská, ale verbež jsem ještě nebyla. Slovy písničky: časy se mění….