Turecké hospodářství

Když jsem byla malá, maminka se vždycky zlobila, když jsme ponožku, na níž se vyklubala byť jen docela malá dírečka, nedali ihned na spravení. Říkala, že z malé dírky je do večera obrovská díra a kde má na ty nové ponožky pořád brát.

Vzpomenu si na ni, vždycky když vidím třeba díru na silnici. Zpočátku malou, pozoruji, jak se s uplývajícím časem zvětšuje a zvětšuje, slyším řidiče nadávající na jízdu po „tankodromu“ a pořád se nic neděje. Dokonce jsem už několikrát zaregistrovala, že se v bezprostřední blízkosti takové díry kopalo (jakási oprava nebo cosi takového). Po zahrnutí výkopu přijeli asfaltéři, rozkopanou část vozovky opravili, díru, jež jim vadila při příjezdu a při odjezdu prostě objeli a tradá. Nedostali jsme příkaz. Opravovat se bude, až opravdu, ale opravdu nebude zbytí.

Podobné je to s údržbou zeleně. Keře a stromy se neprořezávají. Počká se tak pět let - déle to nejde, protože větve visí do chodníku a keře natahují své "paže" po kabátech chodců. Tak je ztrestáme a uřežeme je kousíček nad zemí. Ať si mrchy dají pozor a nám nejmíň dalších pět let pokoj. Co na tom, že to vypadá podobně, jako když za mého dětství některé maminky nechaly své ratolesti před nástupem do školy vyholit mašinkou, aby až do zimy s nimi nemusely chodit k holiči. Ale při tom „holení“ keřů a stromů se ořeže jen to, co je v plánu; větev zlomená loňským sněhem sice zabírá půlku chodníku, ale na řadu má přijít až při akci příští. Beztak jste se ji naučili za zen rok docela slušně obcházet. Trávníky se nevyhrabávají – listí se vyfouká řvoucím smradlavým fukarem, a když už je trávník tak zaplevelený, zarostlý mechem, že už ani jako trávník nevypadá, tak se zrenovuje či zrekultivuje.

Za naším domem je už dobrého půl roku zábrana s cedulí, na níž se nám VAK Ostrava omlouvá za potíže způsobené v dopravě. Nevím tedy, o jakých potížích v dopravě se zde mluví, protože na ona místa má vjezd povolen jen multikára na psí hovínka, ale ona díra tam opravdu zeje a dlouho. Možná kdyby tam nebyla ona tabule, nikdo by si jí – pokud by do ní nespadl – už ani nevšiml, jak je zarostlá křovím a trávou, ale takhle každý nový, kdo jde okolo, jukne, co že to tam je za díru.

Mohla bych pokračovat a nacházet podobné případy „tureckého hospodářství“. I když vlastně nechápu, proč se tomu říká hospodářství turecké a ne třeba řecké (to je teď v módě) a nebo třeba české, když to máme doma. V létě jsem v Turecku byla a přišlo mi, že Turci nehospodaří hůř než my, zdálo se mi dokonce, že v některých věcech mají onen pořádek možná i o trošičku lepší.