Přijímací zkoušky

Včera nastal den D, den, kdy rodiče deváťáků mohou odeslat přihlášky svých dětí na vybranou školu. Až do konce února mají čas na rozmyšlenou, ale většina to tam „hodí“ hned.

Občas nějakého uchazeče tak trochu před zkouškami trénuji, přestože můj názor na „doučování“ je neměnný. Kdo je chytrý a na studium má, ve škole dával pozor a učivo základky zvládl na výbornou či chvalitebou, zkoušky musí udělat. Kdo na studium nemá, i když ho někdo za peníze na přijímačky vydře, stejně je buď neudělá, nebo proleze, ale schod č. 2 – studium bývá nad jeho síly.

Dnešní jednotné zkoušky jsou navíc pestré, a naučí-li se žák pracovat s testy (takové to zadání kdo co nejvíce, nejméně, nejčastěji...), má možnost u některých otázek zaperlit. To za nás!!

I my jsme na gymnázium skládali zkoušky z matematiky a češtiny, ale bylo to mnohem víc hop, nebo trop. Z češtiny se samozřejmě psal diktát. Klasický, diktovaný učitelem, poměrně dlouhý a zapeklitý, a la „zavilí šakali vyli na bílý měsíc“. Chyby se nepočítaly na procenta, ale na kusy. Za čtyři hrubky bývala kule!

Z matiky byly nějaké ty početní příklady – mnohočleny, rovnice, převádění jednotek. Pak nějaká ta geometrie – rýsování a počítání dohromady, žádná brnkačka. A k tomu dvě úlohy slovní typu: švadleny šily, vlaky/ auta jely. Pro mě strašák a předmět nočních můr. Ti starší si jistě vzpomenou na příručku pro uchazeče o studium, autorem které byl František Běloun, se kterou jsme snad i spali, ale nad kterou vítězili jen ti nej nej matematici. Strávila jsem s ní rok života, ale zůstávala pro mě záhadou. Taky to podle toho dopadlo. Hlásila jsem se na humanitní větev, kde nebyla matematika povinným maturitním předmětem, ale jedním z hlavních zůstávala i tam. Doufala jsem, že mě spasí čeština. I stalo se. Češtinu jsem napsala bez chyb (dodnes se tomu divím, při tom stresu). Zato matiku jsem totálně podělala. Naše základka měla společnou jídelnu s gymnáziem, sídlily ve stejné budově, ale na patře jsme se nepotkávali. Když jsme šli po zkouškách z oběda, trochu mě proto překvapili dva profesoři z gymnázia, kteří znali mou kamarádku. Ptali se jí, kdo je ta exotka, co je expertem na češtinu a trotl na matiku, a ona jim ukázala na mě. Dlouho si mě s úžasem prohlíželi.

Dneska na to vzpomínám s úsměvem, ale tehdy – Kdyby se skládaly státní zkoušky a nestalo by se to, co mi na maturitním večírku prozradil jeden z profesorů, tak jsem dnes nanejvýš prodavačkou. Když viděli mé výsledky z mateřského jazyka, přepočítali ještě několikrát mou matematiku a za „dílčí úspěchy v postupu při řešení úloh“ našli ještě nějaké bodíky, aby to stačilo aspoň na čtyřku a já mohla být přijata. Chválapánubohu. Žádná druhá, ani třetí, natož pátá škola na přihlášce nebyla. Kdo u přijímaček neuspěl, toho zařadili do „nějakého“ učebního oboru. Být dělník bylo v té době nejvíc, takže jakýkoliv protest byl marný.

Dnešním adeptům držím palce, ať nejen dobře vyberou školu, ale zvládnou nástrahy dne ve stresu a ukáží, co umějí.